Alma Katsu: Elixír

Redakce (20.09.2013)
Alma Katsu: Elixír Alma Katsu: Elixír

O tom, že láska překoná skutečně všechno a že pro ni nejsou překážkou ani smrtelnost, ani čas, si můžeme přečíst v knize Almy Katsu Elixír. O chudých, mladičkých, nezkušených dívkách vytržených z bezpečí domova a vržených do nástrah velkoměsta bylo už sepsáno mnoho knih. Málokterá hrdinka však měla tak pohnutý a pestrý osud jako Lanore, dívka vyrůstající v malém americkém městečku na počátku 19 století. Láska k chlapci, které nebylo přáno, silně nábožensky založené a pověrčivé obyvatelstvo městečka, atmosféra, kdy sousedé vidí jeden druhému nejen přes plot, ale skutečně až do talíře… to všechno přispělo k tomu, že Lanore na příkaz otce musela opustit městečko a odejít na nějaký čas do dalekého Bostonu, kde se pokoušela nejen zapomenout na bolest, zradu a příkoří, které si donesla z rodného města, ale hlavně začít nový život.

Až potud se zdá příběh obyčejný a ničím výjimečný, nebýt ovšem toho, že se Lanore jedné zimní noci objevila v nemocnici, kam ji přivezla policie. V nemocnici současné doby 21.století. Lékař, který ji převzal do péče postupně odhaluje její neuvěřitelné tajemství, naslouchá jejímu dlouhému a napínavému vyprávění a po počáteční skepsi a nedůvěře zjistí, že dívka mluví pravdu. S úžasem naslouchá popisu života před více než dvěma staletími, naslouchá příběhu, který se zdá neskutečný až do okamžiku, kdy mu dívka předloží několik důkazů, že skutečně žila v dávné době, ale že je skutečně živa i nyní. Lanny přiměje lékaře, aby jí pomohl k útěku před policií a jejich vztah se stává stále více důvěrnějším.

Pokud v sobě máte dostatek představivosti a fantazie, pokud máte smysl pro tajemno a napětí, je tato kniha určena právě pro vás. Napínavý příběh vás zaujme od samého začátku a nepustí až do konce. K dlouhým podzimním večerům, které právě přicházejí, se tato kniha báječně hodí.

ElixírUKÁZKA Z KNIHY:
První ji zahlédl otec, propátrával očima cestu před sebou, zatímco já jsem upřeně hleděla na půdu pod nohama, až mě jímala závrať. Objevil zmrzlé tělo, které uvěznil vodní vír za padlým stromem, takže bylo skoro ukryté ve změti rákosí a popínavých rostlin. Ležela ve vodě obličejem dolů, zachycená ve spoustách orobince, drobné tělo natažené, zatím co záhyby sukně a dlouhé vlasy se pohupovaly na hladině. Plášť ležel na břehu úhledně složený. Nedívej se tam, děvče, přikázal mi otec, uchopil mě za ramena a snažil se mě obrátit. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči…

Autorka recenze: Renata Zborníková