Recenze

Ani přes senzačnost tématu se Alabama Song k bulváru nezvrhl

Redakce (13.08.2010)
Ani přes senzačnost tématu se Alabama Song k bulváru nezvrhl Ani přes senzačnost tématu se Alabama Song k bulváru nezvrhl

Alabama Song je třeba číst jako román, a nikoliv jako biografii Zeldy Fitzgeraldové coby skutečné osoby," zdůrazňuje autor v závěrečné poznámce. Zároveň v ní ale vypočítává nejrůznější reálné zdroje, ze kterých vycházel, a řada skutečností, o kterých vypráví, je z literární historie všeobecně známa. Alabama Song tak stojí kdesi uprostřed mezi čirou fikcí a biografií.

Leroy vypráví průběh neutěšeného vztahu asi nejslavnějšího páru "jazzového věku", tedy 20. let minulého století. Ten byl dosud převážně vnímán očima jeho slavnější poloviny, předního představitele literární "ztracené generace" Francise Scotta Fitzgeralda, a to jak prostřednictvím jeho osudů, popsaných v životopisech, tak jeho vlastního díla, do něhož se reálné osudy odrážely. Autor Alabama Songu přichází s opačným pohledem: až na závěrečnou kapitolu, reflektující její smrt, vypráví příběh Zelda Fitzgeraldová formou podobnou deníku. Pouze "podobnou" nejen proto, že časové zařazení není vždy důsledné, ale zejména pro časové střihy mezi vzpomínkami a "současností", které jsou hlavním rysem stavby románu.

Ženský pohled se ovšem Leroyovi podařilo výtečně vystihnout – nejen stylem psaní, ale i životními postřehy, zdůrazňováním rysů, které jsou výrazně bližší ženskému než mužskému vnímání, včetně těch nejintimnějších detailů (čtenáře nemůže nenapadnout, že hlavním důvodem takto autentického průniku do ženské psychiky je fakt, že autor je gay). V Alabama Songu aby člověk pohledal postavu, které by mohl "držet palce". Ačkoliv se Leroy v konfliktním vztahu, začínajícím romanticky velkou vášnivou láskou, pokračujícím obdobím slávy dvojice coby proměně de facto došlo během pár let), staví víceméně na stranu Zeldy, i ona vystupuje v románu jako žena značně konfliktní a rozhodně vzdálená onomu ideálu, za který bývala ve vrcholné době slávy dvojice považována.jedněch z prvních celebrit v dnešním slova smyslu a končícím v pekle totálního rozkladu, neporozumění a nenávisti

Střet talentu a nerealizovaných ambicí, neschopnost vymanit se z výchovou daných konstant povahy dcery z jižanské rodiny, přesazené do prostředí swingujícího velkoměsta a velkého světa vznikajícího showbyznysu, paralelní vztahy obou protagonistů a v neposlední řadě vyloženě negativní role tehdy mladého Ernesta Hemingwaye (vystupujícího v románu pod jménem Lewis O´Connor), který Fitzgeraldovi doslova učaroval, přičemž Leroy naznačuje i možnost jejich homosexuálního vztahu – to jsou základní témata, kolem kterých se příběh točí. Gillesu Leroyovi se v poměrně úsporném rozměru knihy podařilo vykreslit věrohodný a psychologicky propracovaný příběh, který je přes jistou senzačnost, danou předobrazy hlavních postav, zcela vzdálen jakémukoli "bulváru pro intelektuály". Alabama Song je tak rozhodně velmi zajímavou doplňkovou četbou k tak zásadním dílům americké i světové literatury, jako je Velký Gatsby či Něžná je noc.

O autorovi

Francouzský prozaik Gilles Leroy (1958) vystudoval tvůrčí psaní a zabývá se především americkou a gjaponskou literaturou. Je autorem dvanácti knih, větší úspěch zaznamenaly ty životopisné, psané v první osobě či formou deníků a charakteristické především svou upřímností a otevřeností. Román Maminka umřela (1990) zachycuje poslední chvíle života autorovy matky, v Městských sadech (1994) spisovatel rozebral minulost své rodiny, a v Ruském milenci (2002) se dokonce vrátil ke své první milostné zkušenosti s ruským, o deset let starším komsomolcem, kterou si odnesl z mládežnického zájezdu do Brežněvova Sovětského svazu v roce 1976. Román Alabama Song byl nominován na čtyři zásadní francouzské literární ceny a roku 2007 obdržel tu nejprestižnější z nich, Goncourtovu cenu.