Recenze

Barryho Tajný deník odkrývá podstatu dějin

Redakce (13.08.2010)
Barryho Tajný deník odkrývá podstatu dějin Barryho Tajný deník odkrývá podstatu dějin

Román Tajný deník irského literáta Sebastiana Barryho je jedinečným vyobrazením křehké lidské paměti, zranitelného jedince vydaného všanc nemilosrdnému světu i rafinovanou metaforou irských národních dějin. Především ale přináší psaní tak krystalicky čisté, bezelstně upřímné a neskonale působivé, že zdaleka překračuje hranice běžných melodramat.


Barry svůj román skládá jako sofistikovaný dvojhlas deníkových záznamů. Na jedné straně stoletá chovankyně psychiatrického ústavu Roseanne, která z retrospektivy loví v paměti obrysy své strastiplné životní pouti, na straně druhé její psychiatr doktor Grene, jehož kroky původně vede odborná snaha posuzovat. Zdánlivě nesouměřitelné zápisky se však záhy sbližují až nakonec splývají v motivech bolesti, osamění a ztráty. Psychiatr přichází o svůj nadhled a zaujatě skládá střípky Roseannina příběhu, jako by mu její utrpení mohlo objasnit vlastní traumata.Autor před čtenářem rozehrává hru na pravdu. Výpověď smířené a bezelstné stařeny Roseanne nekoresponduje s oficiální verzí z archivů. Doktor Grene se snaží vystupovat jako nezaujatý pozorovatel, usiluje o poskládání mozaiky minulých dějů, jak se skutečně odehrály.
Nicméně zachycen paradoxem každého historika se stává pouze dalším z nespolehlivých vypravěčů. Sebastian Barry úžasně jednoduchým způsobem vyjevuje iluzornost poznání dějin, prchavou a přitom neodolatelnou sílu příběhů o tom, co se možná kdysi stalo. Vzpomínky Roseanne Clearové, ženy zjizvené osudem a opuštěné svými milovanými, dojímá především svou bezelstnou čistotou, odstupem vypravěčky, která se vzdala soudů. Kdysi nevšední krasavice líčí tragický osobní příběh, v němž se odráží absurdita irských dějin a krutá katolická morálka dvacátých a třicátých let minulého století. Psychika a emoce vyvěrají z textu hladce, bez jakékoli nucenosti. Podobně osobnost doktora Grena zjevuje svou rozeklanost a lidskou nedokonalost bez velkých slov.
Tajný deník naléhavě zobrazuje zranitelnost člověka, vystačí si přitom bez přepjatosti a zbytečných rekvizit. Barryho psaní se opírá o vnitřní čistotu, upřímnost a vědomí, že jakákoli pravda o věcech bývalých je pouze a jen jednou z možných verzí příběhu. Na mikroskopickém výseku dvou individuálních životů dokáže autor obrazit velké tragédie dějin, aniž by své hrdiny zbavil jedinečnosti a hloubky. To je bezesporu výsada významných literárních děl.