Aktuality

Dějiny trochu jinak

Redakce (18.11.2011)

V posledním měsíci vyšly čtyři excelentní publikace přibližující Čechům jejich nedávnou historii. Každá z knížek volí jinou cestu – a každá z nich představuje naši minulost objevně a zajímavě.

Třináct komiksových příběhů pod názvem Ještě jsme ve válce. Příběhy 20. století obnažuje až na krvavou dřeň hnusnou podstatu totalitních režimů – a věřte mi, kresba historii na krutosti nijak neubírá, nic neodlehčuje.

Každý z výtvarníků, mezi nimiž nechybí Nikkarin, Toy Box nebo Tomáš Kučerovský, adaptoval jeden lidský osud: muka hrdinného generála, který za druhé světové války bránil naši zemi a pak za to až do amnestie v roce 1960 seděl v krimu; utrpení nevinné dívky, jež se nedopatřením dostala do sibiřského lágru a viděla zrůdnosti za hranicí snesitelnosti; příběhy holčičky z koncentráku, odbojářů i politických vězňů, včetně Františka „Čuňase“ Stárka. Koncept knihy inspirované vyprávěním pamětníků připravila nadace Post Bellum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Skvělým doplňkem učebnic dějepisu je sborník Naše normalizace, který vychází u příležitosti sedmého ročníku vzdělávací akce Příběhy bezpráví. Zatímco loňská doprovodná publikace Mýty o socialistických časech vzbudila kritickou diskusi, aktuální projekt již lze označit za vynikající.

Hned 33 osobností veřejného života (nutno poznamenat, že jde o oponenty komunistického režimu) zprostředkuje svou zkušenost s rozličnými aspekty dvaceti krušných normalizačních let pomocí rozhovorů, esejů, vyprávění. Kromě obecně známých, na konkrétních případech demonstrovaných jevů si připomeneme plíživě nechutné detaily – třeba to, že znormalizovaní rodiče o svých potomcích ve společnosti mluvili jen jako o „klukovi“ a „holce“. Předlistopadové zkušenosti Jarmily Johnové, Terezy Boučkové, Viktora Karlíka nebo Jaroslava Formánka by měli dnešní komunisté fasovat v lékárnách na předpis. Jako dávidlo.

Koncem října vyšla další z řady přepychově vypravených, vysokonákladových encyklopedií Knižního klubu – tentokrát to jsou Dějiny českých zemí z dílny kolektivu historiků vedených Janem Randákem. U podobných publikací je perfektní obrazový doprovod podmínkou; nádherné fotografie ilustrují dvě stě tematických celků sahajících od paleolitu po EU a polistopadové imigranty.

Texty jsou napsané tak, aby neodradily studenta hledajícího fakta pro referát, a zároveň tak, aby nenudily nadšené zájemce o historii. Knihu doplňují rodokmeny, časové řady a rejstřík o 3500 záznamech.

Rakouský spisovatel a novinář Dietmar Grieser prošel Čechy a Moravu a z naší rodné hroudy vyhrabal kořeny osobností, u nichž bychom známku češství snad ani nečekali. Česká babička aneb Cizinec je našinec je takovou českou vlastivědou pro rakouského občana. Zde, na židovském hřbitově v Jihlavě, spočívají rodiče Gustava Mahlera, který se ovšem nenarodil v této „neatraktivní díře“, ale o kus dál, v obci Kaliště.



V příborském rodném domě Sigmunda Freuda se donedávna nacházel byt a ordinace léčitele, proč však vedle něj trčí falický symbol v podobě litinového sloupku? A pročpak si arcivévoda František Ferdinand a „jeho Žofinka“ zvolili jako místo sňatku prťavé městečko Zákupy, dříve Reichstadt? A kolik dostával Casanova od Karla Josefa z Valdštejna za to, že dělal v Duchcově na Teplicku knihovníka?


16.11.2011  Reflex