Recenze

Dračí brána

Redakce (13.08.2010)
Dračí brána Dračí brána

Zajímavý úkaz na literárním nebi ve formě vietnamsko-německé spisovatelky Jenny-Mai Nuyenové vytvořil již několikátý rozsáhlý román s docela provařenou „dračí tematikou“. O co více je námět používaný, o to více draků se objeví v ději.



Nad množstvím zůstává rozum stát. Nechme stranou úvahy o vykrádání literárních nápadů. Autorka je velmi mladá a píše to, co se jí líbí, zřejmě bez očekávání předpokládaného zisku. Ovlivněna Paolinim a jinými podobnými se jednoduše v dracích zhlédla. Člověk si je zotročil a používá je převážně k válčení. Dračí jezdci jsou nejsilnější zbraní a dokážou zvrátit celý výsledek války. Vzhledem k námětu zde nenajdeme žádný (ani náznak) humor – dohromady vše působí velmi zádumčivě a depresivně. Činy hlavních protagonistů Alasara i Revyna jsou poznamenány vraždami. První si výčitky nedělá a bezohledně postupuje takříkajíc přes mrtvoly. Revyn má výčitky, snaží se změnit „nezvratný osud“ předpovídaný elfy (ne nepodobnými Keltům), což z něj tvoří docela kladnou postavu. Dokáže komunikovat s draky nejen nahlas, ale i telepaticky, chce je osvobodit z lidského područí, i když ví, že konec vypadá nezvratitelně. Nějaká ta láska se tu taky najde, nechybí dostatečná akčnost a od poloviny románu opravdu pohání čtenáře zvědavost, co zajímavého se autorce podařilo vymyslet a osvěžit příliš časté téma.Jinak – válka a pořád válka. Hlavně máme zodpovězenu otázku, kam zmizeli draci a proč je nemáme dodnes jako domácí zvířata a mazlíčky. Jiné dimenze, které se mlhou překrývají, jsou navždy uzavřeny. Naše tvrdá skutečnost je příliš na přírodní elfy i draky. Nehodí se sem, tak postupně jejich svět zmizí tam, kde jim je lépe. Některé pasáže mne rozhodily (a to doslova) tak, že jsem se musela vrátit a přesvědčit se, zda to myslí vážně spisovatelka nebo překladatelka. Upřesním: „muž uhání na drakovi po schodišti a posléze seskočí z koně.“ Nebo: Palagrin (drak), zvící čtyř metrů, si razí cestu vysokou travou – to je tedy tráva. Nedokážu říci, kdo se chybně vyjádřil, ale značně to narušilo celkový dojem.
Obálka vypadá tradičně, jako většina „dračích“ románů. Víte, co vás asi čeká, hned na první pohled. V dnešní konkurenci a zahlcenosti trhu „fantasy“ nevybočuje z průměru. Román není špatný, leč dlouhý a nehynoucí úspěch nepředpokládám. Zajímavé je, že autorka píše údajně od pěti let. Musí být nadprůměrně chytrá, vždyť jiné děti v tomto věku ještě nečtou a nepíší. Pokud nevyčerpá svou fantazii, chtěla bych věřit, že ji bude rozvíjet i jiným směrem než s draky v hlavních rolích. V tom případě se mohou mladí čtenáři těšit na docela obstojné dárky pod stromečkem. Vzhledem k ceně si nemyslím, že by si tyto literární kusy běželi koupit sami z kapesného.