Aktuality

Gratulujeme k životnímu jubileu - konec září 2019

Iva Pikolonová (23.09.2019)
Liza Marklundová Liza Marklundová

Po delší odmlce se znovu vracíme k naší pravidelné rubrice, ve které si připomínáme oslavence z řad spisovatelů, básníků, dramatiků a dalších literátů. Pojďte si s námi připomenout jejich nejslavnější díla.

Už jste se někdy setkali se sólo pátračkou Annikou Bengtzonovou? Pak pro vás jméno švédské spisovatelky Lizy Marklundové (nar. 9. září 1962 ) zcela jistě nebude neznámé. Annika je jméno vytrvalé reportérky, která provází detektivky Marklundové jako červená nit. Jde o typickou ambiciózní hrdinku, co se snaží sladit kariéru v novinách se starostí o rodinu, a která se zároveň podílí na objasňování zločinů. Součástí děje je často politický podtext, odkazující na korupci a politické skandály. Úspěšná série odstartovala v ČR v roce 2013 knihou Exploze a přes Studio 6, Svědka a následně Prime time pokračuje dosud.

Marklundová původně pracovala jako šéfredaktorka v novinách a rovněž jako vedoucí zpravodajské redakce v televizi, díky tomu dokonale zná prostředí médií, kde se děj jejích knih odehrává. Prvotinou se představila v roce 1995, od té doby vydala celou řadu vynikajících a čtenářky oceňovaných bestsellerů, které už byly přeloženy do třiceti jazyků a nominovány na řadu literárních ocenění (např. v roce 1988 Debutantpriset - ocenění udělované za nejlepší prvotinu roku, Švédská literární cena v roce 2007 atd.). Lisa Marklundová je nazývána Královnou švédské krimi. Jako první švédská spisovatelka rovněž dobyla 1. místo žebříčku New York Times. Dokud se v češtině neobjevily její příběhy, severskou literaturu u nás zastupovali pouze muži. V roce 2004 byla Liza jmenována velvyslankyní Dětského fondu Organizace spojených národů. Spolu s manželem žije dlouhodobě ve Španělsku.

https://www.mall.cz/hledej?s=marklundov%C3%A1

 

Desátého září 1976 se v Olomouci narodil český spisovatel a režisér Patrik Hartl. Hartl je kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio DVA. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací, jeho vlastní divadelní komedie - Hovory o štěstí mezi čtyřma očima (2004), Klára a Bára (2006), Hlava v písku (2013), Líbánky na Jadranu (2017) a řada jiných - se staly hity. Jeho literární prvotinou byla kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2012), která se díky mimořádnému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující prózy Malý pražský erotikon (2014) a dvojromán Okamžiky štěstí (2016) získaly ocenění Český bestseller. Nejnovějším Patrikovým románem je Nejlepší víkend (2018).

„Spisovatele Patrika Hartla ve společnosti nepřehlédnete. Nebo spíš nepřeslechnete. Jeho smích je totiž tak hlasitý a apatický, že nenechá jedno oko suché. Jeho čtenáři, které svým smíchem nakazí, pláčou smíchy.“ Patrik Hartl je zkrátka člověk s nezaměnitelným smíchem, muž nabitý energií, člověk mnoha schopností a aktivit. Je bezpochyby zdatným vypravěčem, který nemá zapotřebí laciných senzací ani humoru. Čtenáře si získává obyčejnou lidskostí svých postav, nástinem obyčejného, nešťastného života. U jeho knih dokáže člověk zapomenout na všední starosti.

https://www.mall.cz/hledej?s=hartl%20patrik

 

Josef Škvorecký byl česko-kanadský prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel – spolu s manželkou založil v Torontu v roce 1971 exilové nakladatelství ´68 Publishers, v němž vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla.  

Dětství prožil v Náchodě, kde se 27. září 1924 narodil (95. výročí narození). Po maturitě v roce 1943 byl „totálně nasazen“ v továrnách v Náchodě a Novém Městě nad Metují. Když byly po válce znovu otevřeny vysoké školy, nejprve krátce studoval na lékařské fakultě, poté ale přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filozofie. Po absolutoriu, dvouleté vojenské službě a krátkém působení v řadách učitelských, nastoupil roku 1953 jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon) nebo dvouměsíčníku Světová literatura. Po politickém skandálu ale musel redakci opustit.

Spisovatelem z povolání se stal roku 1963. To už byl 5 let ženatý se svojí přítelkyní Zdenou Salivarovou. V roce 1969 odjel do USA, kde nejprve přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace a v létě absolvoval stipendijní pobyt na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se spolu s manželkou rozhodl zůstat v exilu a usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura. Přes dvacet let na tamější univerzitě vyučoval, vedl kurzy tvůrčího psaní, přednášel na mnoha severoamerických vysokých školách. Zemřel 3. ledna 2012 v Torontu na rakovinu, i když po sametové revoluci už mohl Československo opět svobodně navštěvovat.

Hlavním těžištěm Škvoreckého tvorby je zobrazení reality světa jeho současníků. Autor patří k významným českým prozaikům druhé poloviny 20. století jak závažností, tak i rozsahem tvorby. Mezi Škvoreckého významná díla lze zařadit především román Zbabělci (napsáno 1948, vydáno až 1958). Jedná se o spisovatelovu prvotinu, která výstižně zobrazuje zbabělost, pseudovlastenectví a prospěchářství tzv. "slušných lidí", z nichž mnozí v době vydání knihy zabrali nejvlivnější stranické posty. Kniha byla tehdejším ÚV KSČ nakonec zakázána a znovu směla vyjít až v roce 1964. Děj se odehrává ve východočeském městě Náchod (v knize zmiňováno jako Kostelec), v jediném týdnu na samém konci druhé světové války. Každý den hlavního hrdiny Dannyho Smiřického je vylíčen jako samostatná kapitola. Neméně důležitou oblast Škvoreckého tvorby představuje rovněž detektivní próza – např. série povídek o sympatickém poručíkovi Borůvkovi. V 1. polovině 60. let měl Josef Škvorecký rovněž značný autorský podíl na filmech, většinou detektivních (Zločin v dívčí škole, Zločin v šantánu, Farářův konec).

https://www.mall.cz/hledej?s=%C5%A1kvoreck%C3%BD%20josef

 

Již jako sedmnáctiletý psal publicistické články, proslavil se však především detektivními pracemi (75 románů a 28 povídek) s hlavní postavou komisaře Maigreta. Celkem napsal asi 450 románů a přes 1000 povídek. Georges Simenon se narodil 13. února 1903 a zemřel 4. září 1989. Letos si tedy připomínáme 30. výročí úmrtí tohoto velikána detektivního žánru.

Kvůli otcově vážné nemoci nedokončil středoškolská studia a začal pracovat jako cukrářský učeň, příručí v knihkupectví a v 16 letech jako novinář v místních novinách. V roce 1923 odešel do Paříže, kde začal psát do deníku Le Martin. Za deset let zde pod různými pseudonymy vydal velké množství sešitových románů. V hlavním městě ho v jeho další literární činnosti velmi ovlivnila S. G. Colettová, psal psychologické romány a od roku 1930 začal s detektivními romány s hlavní postavou již zmíněného komisaře Julese Maigreta. Simenon často cestoval, po válce žil v Kanadě a v USA, ve Francii a ve Švýcarsku. Ve Spojených státech pobýval od roku 1945 celkem deset let. V této souvislosti se někdy hovoří i o jeho kompromitujících vztazích s německými okupanty.

Simenon rozhodně patří k nejplodnějším spisovatelům 20. století. Byl schopen psát 60 - 80 stran za den a k napsání detektivního románu údajně nepotřeboval více než 10 dní. Za svého života však nikdy nedošel v literárních kruzích uznání, kritiky mu byla vyčítána jeho literární plodnost a domnělý nedostatek stylu. Nic to nemění na faktu, že měl veliký přínos pro moderní francouzský román a spolu se Célinem jsou nyní považováni za největší francouzsky píšící spisovatele narozené ve 20. století a objevené ve třicátých letech.

Ve svých dílech Simenon kladl důraz spíše na psychologii zločince i vyšetřovatele než na logiku detektivního pátrání. Řada jeho románů byla zfilmována nebo ztvárněna v televizi. Jeho detektivky byly přeloženy snad do všech jazyků světa a jsou dosud vydávány nejen v knižní podobě, ale i jako audioknihy k poslechu.

https://www.mall.cz/hledej?s=simenon