Haruki Murakami běhá, aby mohl psát

Redakce (18.09.2013)

Všichni skončí jako já, říkám si pokaždé, když obouvám tenisky a vyrážím do parku, abych protáhla tělo. Prostě hodiny strávené u počítače si vyberou daň v podobě bolestí páteře, rukou a kdoví čeho ještě. A vám nezbude nic jiného, než se začít hýbat. Své o tom ví třeba i světoznámý spisovatel Haruki Murakami (např. Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží). Už pětadvacet let běhá každý den deset kilometrů a jednou za rok si střihne i maraton.

A aby toho bylo trochu víc, o své vášni i nutnosti napsal knihu „O čem mluvím, když mluvím o běhání". Kniha „memoárů" zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář" čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku, jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém.

Ačkoliv zatím nepatřím k Murakamovým obdivovatelům, knížku jsem přelouskala doslova jedním dechem. Když píše o bolesti, samotě a každodenním boji sám se sebou, vím, o čem mluví. Jenže když víte, že spisovatel už zaběhl sto kilometrů v jednom kuse, tak vás to prostě překvapí.

Jeho popis běhu se podobá životu, jeho cílem není předběhnout soupeře, ale vypořádat se sám se sebou. Zpočátku popadáte dech, pak se zlepšujete a najednou máte i na ten maraton. Posouváte hranice toho, co můžete, co vám dovolí tělo, a těch sto kilometrů nakonec dáte.

A pak se to zlomí. Už nemáte oč usilovat, všeho už jste dosáhli a hledáte důvod, proč znovu vyběhnout. Až ho najdete, tak zjistíte, že už neběháte ty výkony, protože jste se posunuli v čase a stárnete. Zůstává jen trpělivost, výdrž, sebeovládání. A v tomhle je život, běh a spisovatelství podobné.

Nicméně zatímco běh je podle Murakamiho veskrze zdravou záležitostí, u spisovatelství tomu tak není. Spisovatel se z povahy své profese musí vždy a znovu vypořádat s jedem, který se v něm hromadí – s negativními lidskými emocemi, strachem, vztekem, zklamáním, protože tohle všechno znamená psát knihy.

A všechno tohle vnitřní vření a pnutí je pro tělo velká zátěž, takže je nutno vybudovat tělo, které bude imunní k těmto všem jedům. K tomu je běh či jiný sport ideální. Myšlenka je to stejně originální jako Murakamovy knihy. Je to prostě spisovatel.

Asi jsou lepší publikace o běhání, které vám poskytnou detailnější informace o tomto sportu, než je tato knížka. Pokud ale přemýšlíte o svém životě, životním stylu, a chcete do něj běh zařadit, přečtěte si ji. Až potom vyběhnete, bude se vám lépe běžet s vědomím, že někde na druhém konci světa se někdo, kdo má v nohách tisíce naběhaných kilometrů, trápí stejně jako vy.



17.9.2013  Horizont