Akce

Helenka Vondráčková – dlouhé nohy v Paláci knih

Redakce (28.06.2012)
Helenka Vondráčková – dlouhé nohy v Paláci knih Helenka Vondráčková – dlouhé nohy v Paláci knih

Včera se křtila kniha Každá trampota má svou mez. Na to, abyste si chytili dobré místo, byste byli museli přijít asi už ráno. Ve čtyři odpoledne už jste si museli razit cestu lokty. Pozvat hvězdy takového formátu do poměrně skrovných prostor Paláce knih, to prostě nemohlo vypadat jinak...

I ta tlačenice však dodávala celé události dojem výjimečnosti. A bylo o co stát. Moderování se ujal Libor Bouček, takže kulturní akce byla projednou opravdu kulturní – krásně bez odmlk a pokašlávání přivítal všechny přítomné a bez dlouhých řečí uvedl na scénu nejprve samotnou Helenu Vondráčkovou, pak autora její biografie pana Macka a generálního ředitele nakladatelství Euromedia pana Kaulfusse, a nakonec si nechal paní Jiřinu Bohdalovou. Což byl dobrý tah – její přirozená živost a nezlomná energie pěkně doplnila tichou důstojnost velké české pěvkyně a kouzlo obou dam si definitivně podmanilo celou sešlost.

Pan Kaulfuss Helence dodatečně poblahopřál k narozeninám a kromě jiného jí podaroval i zbrusu novou Wooky čtečkou, která se na trhu objevila jen přednedávnem. Paní Bohdalová také blahopřála – a měla to vymyšlené moc hezky. Shrnula, kolik toho mají společného – talent nebo třeba to, jak skvěle na svůj věk vypadají, a pak s humorem jí vlastním přešla k tomu, co je odlišuje – krásný hlas, ohromné nadání na zpěv, Paní Bohdalovánádherné dlouhé nohy... „To ostatní bych ještě mohla doběhnout, že. Ale ty dlouhé nohy...“ Dobromyslně se smála a dodala ještě několik slov – a na moment se objevily slzy dojetí.

Proběhlo to překvapivě rychle, teda přinejmenším křest samotný. Pak se seřadili zájemci o podpis, a to už vypadalo na dlouhý večer... Třebaže to není první životopisná kniha o Vondráčkové, tato je mimořádně vydařená a plná jedinečného obrazového materiálu. Vždyť si umělkyně taky povzdechla, že to stálo něco času a námahy, povybírat z hromady to nejlepší. Kromě toho si i pan Macek dal s prací na čas, aby vyprávění se vší pozorností pečlivě sepsal. A to pak hrdinka příběhu ještě pečlivěji pročítala...

S knížkouTrochu rušivou byla pouze přítomnost tisku, i když, pravda, nutná. Blesky fotoaparátů se míhaly prostě nepřetržitě a z křtu samotného asi nikdo z obecenstva neviděl vůbec nic – záda novinářů scénu dokonale zaclonily. To však nikoho nemohlo odradit. Konec konců, už jen slyšet ten sametový hlas naživo byl zážitek sám o sobě. Je jedno, co Helenka říká – opravdu to zní jako zpěv slavíka. Ani nemusíte mít dlouhé nohy; novináři ve výhledu vás nerozčílí – stačí zavřít oči a naslouchat...

 

Křtíme!