Čtenářské recenze

Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka - komplet 2 knihy (4 díly)

Redakce (24.09.2013)

Haškova dobrého vojáka Švejka můžeme bez rozpaků nazvat jedním z úhelných kamenů české literatury, a i když je Jaroslav Hašek autorem celé řady dalších knih, žádná nedosáhla takového věhlasu jako právě tento humoristický román. A že mezi nimi byly opravdu zdařilé věci, Šťastný domov, Humoresky, Velitelem města Bugulmy a jiné. Haškův humor byl a je blízký širokému spektru čtenářů – svoje si najde intelektuál i průměrně obdařený čtenář. Poprvé jsem Švejka dostala do ruky někdy ve třetí třídě a už tehdy mě bavil, ale byly tam i pasáže, které mě nudily, což je pochopitelné, od té doby jsem po knize sáhla nesčetněkrát a postupně mi odhalovala další a další lahůdkové postřehy ukryté na svých stránkách.

Hašek svůj román zalidnil množstvím zábavných figur, jejichž pomocí pranýřoval zkostnatělou úřednickou mašinerii Rakousko – Uherského mocnářství, lidské slabůstky svých současníků a (především) nesmyslnost válečného běsnění odehrávající se v zákopech bojišť světové války o níž netušil, že to nebude trvat tak dlouho a získá přídomek první…..

Pomocí svého druhu humoru  nesoucího jasné rysy pražských hospod si prostřednictvím knihy vyřizoval účty s úřednictvem sešněrovaným horami nesmyslných předpisů, klérem, jemuž nemohl přijít na jméno, nebo německy hovořícími echtovními čechy obětujícími kariéře vše – i rodný jazyk.

Známkou toho, že je kniha dobrá je, že mezi lidmi zdomácní hlášky z díla a mnohdy už lidé ani pořádně neví, odkud se vzaly, v případě Švejka toto bylo dovedeno do extrému a že: „nám zabili Ferdinanda“, nebo „Voják, kterej nemá sirky, je… Co je? – Je bez sirek“, případně: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!“ zná asi každý čech. (A ono slavné „To chce klid!“ se objevuje i na suvenýrech, které ve více či méně zdařilých exemplářích zaplavují náš trh. ) Osobně mám asi nejraději „…ne žádné záchvaty nemívám, jen jednou mě na Karlově náměstí málem zachvátil automobil!“

„Osudy“ jsou poměrně rozsáhlé dílo a autor je ani nestihl dokončit, protože se na jeho zdravotním stavu odrazily jednak alkoholické eskapády a jednak tyfus prodělaný za jeho  pobytu v Rusku – zemřel před dopsáním čtvrtého dílu ve věku nedožitých čtyřiceti let. (Poslední díl dokončil jeho přítel Karel Vaněk.)

Putování Švejkových osudů na český literární piedestal rozhodně nebylo jednoduché – když začala kniha v roce 1921 vycházet na pokračování, mnoho soudobých velikánů spisovatelské obce knihu strhalo, ale ta si přesto našla cestu k srdcím čtenářů, jimž byl názor odborníků zcela lhostejný.

Zatím poslední vydání Haškova nejvýznamnějšího díla je dvousvazkové, vyšlo v srpnu 2013 jako vázaný výtisk v nakladatelství Omega.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová