Recenze

„Kdo to stojí u mého těla?!“ Vrah může zabíjet i v záhrobí!

Redakce (18.02.2013)
„Kdo to stojí u mého těla?!“ Vrah může zabíjet i v záhrobí! „Kdo to stojí u mého těla?!“ Vrah může zabíjet i v záhrobí!

Jméno Rosamund Luptonové už čeští čtenáři znají z jejího strhujícího debutu Sestra, v němž se hlavní hrdinka pokouší na vlastní pěst najít vraha své sestřičky, zatímco s ní vede dlouhé vnitřní dialogy. I kniha V plamenech, která u nás právě vychází, v sobě mísí prvky psychologického thrilleru a napínavé detektivky.

V britské soukromé škole vypukl ničivý požár. Uprostřed plamenů zůstala sedmnáctiletá kráska Jenny a osmiletý Adam. Jejich matka Grace, která je shodou okolností zrovna poblíž školy, v tu chvíli myslí jen na jediné – musí své děti zachránit. Za každou cenu... Adama najde v bezpečí před školou. Jenže kde je Jenny? Grace poslechne své mateřské instinkty a bezhlavě se vrhne do plamenů zachránit svou dospívající dceru.

Zatímco Jenny utrpí vážné popáleniny a poškození srdce, takže leží v bezvědomí, Grace je na tom na první pohled dobře, jenže po vdechnutí jedovatých zplodin upadla do kómatu a nevypadá to, že by se měla probudit.

Grace a Jenny leží v nemocnici a jejich duše se oddělují od tělesných schránek a ve sféře mezi životem a smrtí vidí, co ostatní vidět nemohou. Zpočátku nahlíží do soukromých životů svých známých a vzpomínají, kvůli jakým nepodstatným maličkostem se hádaly. Ovšem pak se před nimi začnou vynořovat další a další otázky spojené s požárem.

Byl požár školy jen nehoda, anebo ho někdo založil úmyslně? Kdo by to udělal? A proč?

Grace musí odhalit totožnost pachatele a ochránit před ním svoje děti, protože indicií, které naznačují, že se jim žhář pokusí znovu ublížit, je až podezřele mnoho. Nejprve policie dostane anonymní tip, který naznačuje, že požár založil Adam. Gracein citlivý syn, který zbožňuje příběhy o rytířích a Harry Potterovi. Poté se někdo pokusí odpojit Jenny od přístrojů.

„Dveře oddělení popálenin jsou trvale zamčené a zakódované. Kód znají jen zaměstnanci. Návštěvníky sem musíme pouštět,“ popisuje lékař policistce bezpečnostní opatření v nemocnici, zatímco Grace poslouchá. Přesně jako ve škole, dochází jí najednou. Proč jsem si to neuvědomila dřív? Přesně jako ve škole…

Jenny ani Grace to ve své nehmotné formě však můžou jen bezmocně sledovat a doufat, že si někdo dá dvě a dvě dohromady a jejich těla ochrání.

Toho těžkého úkolu se chopí Gracein manžel, zpravodaj BBC, k němuž se matka dvou dětí často obrací, ačkoliv ji nemůže vidět ani slyšet. Vypomáhá i jeho sestra, místní policistka. Ta se navzdory rozkazům nadřízených na vlastní pěst vydává pátrat po možných motivech žhářství. Na první pohled je sice sama, ale Grace nebo Jenny jsou neustále s ní a snaží se udělat si vlastní obrázek případu.

V nemocniciJenže to je čím dál tím zamotanější. Jakou má s hrůznou událostí souvislost vyhozený Adamův učitel, který vyhrožoval ředitelce školy? A co Jennina spolužačka Rowena, kterou týrá vlastní otec? Nebo v tom snad má prsty sekretářka Anette, která trpí patologickou touhou dostat se do televize?

Jedno je téměř jisté. Žhář má nějaké nevyřízené účty s Jenny. A nemíní ji nechat jejímu osudu, ani když jí selhává srdce v nemocničím pokoji a podle lékařů před sebou má maximálně tři týdny života.

Ze školní budovy se valil kouř. Hustý černý kouř jako z oslavné hranice.
Vzpomínám si, jak všechno utichlo. Panika veskrze žádná. Ale věděla jsem, že už se ke mně blíží jako děsivý přízrak.
Musím se ukrýt. Honem. Ne! Já nejsem v nebezpčí. Ta hrůza se nevztahuje ke mně. V nebezpečí jsou moje děti.
Strach mě naplno udeřil do hrudi, rozlézal se dál a dál.
Támhle hoří a ony jsou tam.
Ony jsou tam.
A pak už jsem pádila rychlostí výkřiku. Uháněla jsem tak, že jsem neměla ani čas se nadechnout.
Jak jsem tak pelášila, zaslechla jsem, jak na mostě vřeští sirény. Ale hasičské vozy se nehýbaly z místa. U semaforů na mostě stála opuštěná auta a bránila jim
v průjezdu a to už vystupovaly ženy z dalších aut, nechávaly je stát uprostřed silnice a běžely přes most ke škole. Ale všechny matky jsou přece na sportovním dni. Co to ty ženské vyvádějí? Za běhu odkopávají boty na vysokých podpatcích nebo klopýtají v žabkách a ječí – stejně jako já. A už jsem jednu z nich poznala: matka předškoláčka. Ano, tohle jsou matky čtyřletých, které přijely vyzvednout ratolesti jako obvykle. Jedna nechala v opuštěném SUV batole a to teď bouchalo do okénka, zatímco pozorovalo maminku soutěžící v tomhle příšerném závodě matek.