Recenze

Když mrtví promlouvají

Redakce (28.11.2014)
Když mrtví promlouvají Když mrtví promlouvají

Pokud bychom na chvíli měli tu možnost promluvit si s mrtvými, co bychom jim řekli? No, to nejspíš už záleží na jednotlivci, jedna věc je ovšem jistá. Kriminalistům by to zásadně ulehčilo práci. Protože jaký může být lepší svědek násilného činu, než sama oběť?

Jonah Miller není obyčejným forenzním vyšetřovatelem. Není to ani obyčejný člověk. Je to revivar, oživovatel. Člověk, jenž je schopný rozmluvit mrtvé.

Když se před pár lety prvně rozneslo, že ve společnosti existují takoví jedinci, kteří dokáží pouhým dotykem na chvíli oživit mrtvé, vyvolalo to – řekněme jistý rozruch a nedůvěru. Během ale nějakých dvanácti let si na to veřejnost zvykla a forenzní oživování se stalo běžnou praktikou. Ostatně co může být lepším usvědčujícím důkazem, než prohlášení samotné oběti?

Být oživovatelem je náročná práce, ale když už má někdo tak velký talent jako Jonah – a i mezi oživovateli je špičkou – nesmí se jím mrhat. A Jonah stejně neví, čím jiným by se živil. Dělá to od svých čtrnácti let, od doby, kdy tragicky ztratil matku.

Dá se tedy říct, že je mistrem svého oboru a nějaké rutinní oživení ho nemůže rozhodit. A jistě by ho taky nerozhodilo, kdyby se ovšem během oživovacího procesu nestalo něco zvláštního. Něco, co v životě nezažil – lépe řečeno nepocítil. Totiž jakousi temnou sílu, něco, co tam nepatřilo, co ho sledovalo.

„Něco sem jde,“ řekla. „Prosím, nechte mě jít. Něco sem jde.“

Tento incident vyvolal spoustu těžko zodpověditelných otázek, které byly ale rychle zaplašeny, neboť všichni ze zúčastněných, včetně samotného Jonaha, usoudili, že prostě zkolaboval. Nic to nebylo. Jonahova práce je stresující a psychicky vyčerpávající – protože mezi oživovatelem a oživovaným dojde k hlubokému emočnímu propojení – a po těch letech to na něho dopadlo. To se jednou stane každému. Měl prostě halucinace.

A pak je zabit Daniel Harker, novinář, který psal o oživovatelích od úplného začátku.

Zprvu to vypadá, že si ho na mušku vzala skupina, která proti oživovatelům bojuje, a která jejich jednání bere za neúctu, kacířství a smrtelný hřích, ale Jonah ví své. Je za tím daleko víc, než se jen bojí pomyslet.

A tak se společně s Harkerovou dcerou Annabel rozhodne odhalit pravdu. Pravdu, která zamává jeho morálními kodexy.

Debutový román Setha Patricka Oživovatel je mistrnou kombinací paranormálního horroru, tajemného thrilleru a klasické detektivky, který vás svou nevšední zápletkou okamžitě vtáhne do děje a učiní vás součástí příběhu. Děj je svižný, přesto nezapomíná na detaily, postavy se společně s příběhem vyvíjí a samotná zápletka graduje do ohromujícího finále. A přestože se jedná o autorův první počin, nabízí Oživovatel mnoho kvalit, které ocení nejeden fanoušek nadpřirozena.

„Jmenuji se Jonah Miller. Můžete mi říct, kdo jste vy?“ zeptal se Jonah a napjatě vyčkával. Zdaleka nebylo jisté, že žena bude vůbec s to odpovědět, natož pak slyšitelně.
Z prsou se jí vydral tichý povzdech, oproti němuž znělo pochmurné bublání z jejích plic znepokojivě hlasitě.
Pak se zformulovala první slova. „Anooo…,“ hlesla. „Alice.“
Pro kamery zněl její hlas jako šepot, monotónní a vzdálení. Pro Jonaha to bylo, jako by mu mrtvá žena promlouvala přímo do uší s děsivou zřetelností. Stejně jasný byl i emoční stav subjektu: oživovatel ho zřetelně vnímal. V případech vraždy byl těmito emocemi mnohdy hněv. Hněv oběti nad tím, že je mrtvá. Hněv nad tím, že je vyrušována.
Jonah vzal Alici za ruku a naklonil se k ní. Obrnil se a zpříma se jí zadíval do očí. Mrtví nemohli nic vidět, ale Jonah by si připadal jako zbabělec, kdyby se vyhnul pohledu do očí svého subjektu.
„Jste v bezpečí, Alice.“


* * * * *