Čtenářské recenze

Když žijete mezi vlky, musíte se chovat jako vlk

Redakce (27.09.2013)
Když žijete mezi vlky, musíte se chovat jako vlk Když žijete mezi vlky, musíte se chovat jako vlk

Na první pohled rozdíl mezi vlky a námi je podstatný. Když se však člověk do jejich vztahů ponoří více, zjistí, že v mnohém jsme si s nimi podobní. Stejný názor sdílí i pracovník vlastních výběhů pro vlky – Luke Warren, se kterým se „seznamuje“ při těžké životní události.

Stane se autonehoda, která změní život nejen Lukovi, který je od té doby ve vegetativním stavu a tedy s nikým nekomunikuje, ale především jeho dceři Care, která byla také přímým účastníkem autonehody. I ona musí být převezena do nemocnice a operována, ale pouze se zlomeninou lopatky.

„Uděláš jeden špatný pohyb ve špatnou chvíli a stává se z tebe někdo, koho nelze poznat.“

Na žádost matky Cary a bývalé manželky Luka přijíždí po šesti letech z Thajska její syn Edward. Dříve milovaný bratr, dnes však opovrhovaný, a to proto, že dokázal rodinu opustit a přerušit s nimi nadobro vztah. Co se před lety stalo? Proč se pohádal s otcem? Kvůli čemu? Mohla za to jeho jiná orientace, nebo něco mnohem horšího?

Máme možnost sledovat Lukovi vzpomínky na život, především mezi vlky, kde se stává členem jejich smečky. Jak složité může být žít jako vlk a zároveň dát všanc svoji rodinu, i o tom se tu dozvídáme.

Vlk samotářCara s Edwardem jsou postaveni před nelehké rozhodnutí. Vypadá to, že otec už se neprobere, ale pokud ano, nebude žít jako předtím. Nejen že přijde o některé vzpomínky, ale nebude moci sám dýchat, ani jíst. Přál by si i přesto žít, nebo by raději zemřel?

„Vztek přihází s pošetilostí a končí s lítostí.“

Cara věří v zázrak a chce ho za každou cenu udržet při životě. Doufá, že zabojuje jako jedno jeho z vlčích mláďat, které, i přes špatné vyhlídky, přežilo. Edward s ní stejný názor opravdu nesdílí. Předtím než odešel, se mu otec svěřil, že cokoliv by se s ním stalo, musí činit tak, jak uzná on za vhodné. Edward proto začne jednat na vlastní pěst, odpojí otce od přístrojů, ale ne bez důsledků.

Podaří se otci přežít? Půjde Edward před soud a následně do vězení? Kdo nakonec dostane právo rozhodnout o tom, jestli má nadále žít? Bude to snad jeho bývalá manželka Georgie, která ho opustila a založila si vlastní, celistvou rodinu?

*

„Co když…?“
Sednu si vedle něho. „Co když co?“
„Vždyť víš.“
Naděje a realita leží mezi nemocničními stěnami proti sobě. Edward nemusí vyslovit, o čem přemýšlí; sama jsem se hrozně snažila, abych na to nemyslela. Pochybnost je jako barva. Jakmile se začne vpíjet do tkaniny výmluv, které jste předli, nikdy se té skvrny nezbavíte. Je hodně, co bych Edwardovi ráda řekla. Že to není fér; že to není správné. Po tom všem, co Luke udělal, po tolika situacích, kdy mohl zemřít na podchlazení, po útoku divokého zvířete nebo při stovkách jiných hrozných přírodních katastrof, mi připadá ponižující, že ho nakonec dostane něco tak obyčejného, jako je dopraví nehoda.



Vlk samotářPotom jsem byl k smrti vyděšený.
Vybavte si svou nejhorší noční můru. Teď si představte, že se stala skutečností. Přesně tak se člověk cítí, když se kolem něho tma svírá jako vzteklá pěst. Každé prasknutí a houknutí, každé zašustění listu představuje potencionální nebezpečí. Když příroda večer zhasne, neexistuje způsob, jak si znovu rozsvítit. První čtyři noci v divočině jsem přespával na stromě. Byl jsem přesvědčený, že jinak mě zabije nějaký medvěd nebo horský lev. Pátou noc jsem ze stromu spadl a došlo mi, že stejně pravděpodobné je, že si srazím vaz. Potom jsem už spal na zemi, ale byl to jen lehký spánek; cukl jsem sebou při nejjemnějším zvuku.

*


Kniha, pro mě vcelku neznámé autorky Jodi Picoultové, mě strhla svým úchvatným zpracováním a propojením života lidí a vlků. K tomu navíc skvěle propracovaný příběh a především psychologický rozvoj postav – od Edwarda s horkou hlavou, přes mladičkou Caru s jejími ideály, po matku Georgie, která chce udržet a spravovat jejich rodinný krb. Tohle si nemůžete prostě nechat ujít! :-)

Autor recenze: Josef Němec