Čtenářské recenze

Matthew Quick: Odpusťte mi, Váš Leonard

Redakce (11.02.2015)

Někteří z vás si možná vzpomenou na knihu Terapie láskou, příběh jenž byl předlohou pro stejnojmenný film, a který dokázal nejednoho čtenáře uhranout svým sladkobolným námětem. Americký autor Matthew Quick se touto knihou nesmazatelně zapsal do srdcí řady čtenářů a dnes se vrací s dalším svým počinem, v němž opět útočí na naše city a v němž ukazuje, že život teenagera rozhodně není takový, jaký známe ze všech těch romantických filmů a knih.

Matthew Quick vystudoval angloamerickou literaturu a řadu let se věnoval učení. Pak ovšem nastal zlom, v roce 2004 všeho zanechal a rozhodl se splnit si svůj sen. Naplno se začal věnovat psaní a v roce 2008 mu vyšla prvotina The Silver Linnings Playbook (česky jako Terapie láskou, Knižní klub 2013), jenž se dočkala mimo jiné čestného uznání Hemingwayovy nadace, která odměňuje debutová díla amerických spisovatelů. Odpusťte mi, Váš Leonard je další autorovou knihou, která byla přeložena do češtiny.

Leonard Peacock je jako každý jiný teenager, ano je možná malinko podivín, ale ne moc. Navíc právě dnes slaví osmnácté narozeniny. Významný den v životě mladého muže. Leonard se ho také rozhodne řádně oslavit. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí i starou pistoli po dědečkovi a zastřelí Ashera Beala. Jedna kulka pro něj a jedna pro sebe, protože už má všeho tak akorát dost. Jenže ještě předtím se musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží a pak může v klidu odejít a hodit všechny starosti za hlavu.

P-38. Nacistická pistole z druhé světové působí na jídelním stole vedle misky ovesných vloček trochu komicky. Anachronicky, jako nějaké podivné steampunkové nářadí. Ale když se podíváte zblízka, rozeznáte těsně nad rukojetí vyražený maličký hákový kříž a nad ním usazenou orlici, která vypadá jako živá.
Vycvaknu si to zátiší iPhonem a napadne mě, že by z toho mohl být soudní důkaz i moderní umění.
Pak to uvidím na displeji a rozesměju se, protože moderní umění je hrozná hovadina.
Vždyť si to vezměte, miska ovesných vloček a vedle ní místo lžíce pistole P-38 – stačí to vyfotit, a máte moderní umění, no ne?
Hovadina.
Ale vtipná.


Na první pohled se tato kniha může zařadit po bok knih Johna Greena, nebo nedávno vydané Eleanor a Park od Rainbow Rowell. Jenže na rozdíl od R. Rowell v sobě skrývá daleko více opravdovosti a beznaděje. Tam kde se Eleanor a Park opírala o reálnost pouze v náznacích a jen tak mimochodem, přidává Leonard Peacock na důrazu. Naštěstí abychom se v té depresi a beznaději neplácali přespříliš, odlehčuje autor celý příběh originálním jemným humorem, jenž dodává celé knize ten správný šmrnc.

Otevřu ledničku, uvidím v ní svoje vlasy zabalené do růžového papíru a pomyslím si: Ty vole! a pak Co jsem to včera proboha vyváděl? a pak znovu Ty vole!

Stejně jako v předchozí knize i ve svém nejnovějším kousku se autor nebojí dotknout závažnějších témat. Na druhou stranu již v Terapii láskou Matthew Quick dokázal, že mu toto zaměření vyloženě svědčí a tento fakt v Odpusťte mi, Váš Leonard jenom podtrhuje. Navíc hlavní hrdina je opravdu sympaťák, a tak je více než jasné, že si ho čtenáři dozajista oblíbí, a to i přesto že by si za některé názory a představy zasloužil pořádně profackovat.

Je jasné, že tato kniha nesedne úplně všem čtenářům. Jedněm přijde možná moc depresivní, zatímco druzí budou namítat, že je to jen další z řady stejných. Víte co? Je to možná pravda, ovšem pokud vás ztrápený hrdina dokáže oslovit, věřte, že po dočtení se s ním budete loučit jen velmi těžko.

Autor recenze: Petr Čapek
http://www.schefikuvblog.eu/

* * * * *