Akce

Michal? Jednoduše nezastavitelný!

Redakce (26.06.2013)
Michal? Jednoduše nezastavitelný! Michal? Jednoduše nezastavitelný!

Včera se v pražském Paláci knih objevil vzácný host, v jehož případě si organizátoři určitě nedělali starosti s tím, jestli přijde dost lidí. Příležitost vidět zblízka hvězdu takového formátu si přece žádný fanoušek nenechá ujít! Svou životopisnou knihu tady představil sám Michal David osobně.

Hned na úvod padla vskutku důvtipná otázka – proč právě Největší z mých nálezů a ztrát, proč kniha nedostala název podle nějaké jiné písničky, třeba Nenapovídej? Slova se ujal spoluautor Dušan Spáčil a vyjádřil to prostě a výstižně:

Michal vypadá jako veselý a bezproblémový člověk, ale jeho život takový není. Přesto se vždycky dokázal ze všech zkoušek osudu poučit a něco si z nich vzít, a to tato písnička dokonale vystihuje,“ a po krátké úvaze s šibalským úsměvem pokračoval. „Ale je pravda, že i Nonstop by se hodilo, Michal je naprosto nezastavitelný.“

S tím možná také souvisí, čemu museli autoři při práci čelit. „Největší problém, když chcete s Michalem udělat knížku, je to, jak ho chytit.“ Oblíbený zpěvák má pořád plné ruce práce a občas si jen těžko hledal volnou chvilku. Jednou dokonce nechal výpravu z vydavatelství čekat před svými zamčenými dveřmi, úplně totiž na schůzku zapomněl, jak sám s omluvným pohledem přiznal.

Michal DavidNicméně nejspíš právě to potřeboval – něco, kvůli čemu se na chvíli zastaví, zamyslí, vrátí se sám k sobě. „U mě je to těžké, protože jsem spoustu věcí zasklil, na spoustu věcí třeba z dětství si už vůbec nevzpomínám. Pak se mi ale to, co bych byl jinak zapomněl, u toho povídání postupně začalo vybavovat.“ Nebo mu třeba někdo z blízkých připomněl nějakou drobnost a z té se znovu začala skládat dohromady jeho minulost.

Bylo něco, o čem by odmítal mluvit, nebo co by pak po úvaze chtěl z knihy raději vyškrtnout? Tady pan Spáčil nešetřil slovy chvály. „Když už něco Michal řekne, stojí si za tím, a to já jako novinář opravdu oceňuji.“ Na závěr se opravila nějaká data či jména, jinak však nic. Co bylo řečeno, zůstávalo na papíře, to už umělec nemínil brát zpět.

V knize je přitom mnoho věcí, které o něm dosud nejsou známé. Vyprávěl, jak během právě končícího turné daroval knížku Lucce Vondráčkové, která si ji k jeho údivu přečetla ještě v tu samou noc. A ráno už ho zasypávala otázkami. S Luckou se znají už z dřívějška, a znají se opravdu dobře. Přesto i ji nejeden fakt z života tohoto energického, věčně usměvavého člověka překvapil.

Obrazová příloha je v této publikaci taky exkluzivní. Větší část totiž poskytl sám Michal David, zbytek redaktorka posbírala od fotografů z různých časopisů a deníků. Najdete tam tudíž i několik kousků, které oči veřejnosti dosud nespatřily.

Michal DavidA výsledkem byli nakonec překvapeni i tvůrci. Do knihy se nakonec dostal i rozhovor, který tam původně vůbec neměl být. Jednou se prostě řeč stočila ke zpěvákově rodině, k jeho kořenům, a on se rozvyprávěl o prostředí cirkusu a nakolik ho to vlastně ovlivnilo. Povídání bylo tak poutavé, že se pak rozhodli zařadit ho na konec. Všichni se shodli na tom, že knihu krásně uzavírá – dokonalá tečka za veskrze lidským příběhem tohoto výjimečně nadaného umělce.

K závěru našeho příjemného setkání se objevila ještě jedna zajímavá a, dalo by se říct, trochu provokativní otázka. Nenapadlo vás, že by vaše osudy mohly být skvělé jako materiál pro muzikálové libreto? To samozřejmě skromného Michala nemohlo neuvést do rozpaků, ale pak otevřeně přiznal, že ačkoli přímo nad muzikálem neuvažoval, podle něj by právě tato kniha byla hezkým základem pro šikovného scenáristu, kdyby se někdy někomu chtělo uvažovat o filmové verzi.

Jsme si jistí, že i ta by se setkala s nadšeným ohlasem. Prozatím nám však určitě postačí tato krásná knížka, Největší z mých nálezů a ztrát. I vám, milí čtenáři, přejeme hezké čtení!