Recenze

Pohledy ze zapomnění

Redakce (21.01.2013)

Po úspěchu biografického románu Rozhovor se Spinozou (2002) se makedonský autor Goce Smilevski ve své další próze zaměřil na jiného velkého myslitele evropských dějin - Sigmunda Freuda. Neučinil z něj však hlavní fokus ani hrdinu své knihy: tou je Freudova sestra Adolfina, kterou Smilevski podle svých vlastních slov chtěl zachránit z historického zapomnění. Výsledný román Freudova sestra vyvolal nadšení - byl přeložen do mnoha jazyků a autor za něj v roce 2010 získal Cenu Evropské unie za literaturu. Je prvním Smilevského dílem, které vychází u nás, v zemi, k níž má autor vztah, neboť několik let studoval v Praze.

Adolfina Freudová je nejen hlavní postavou, ale také vypravěčkou románu. Jejíma očima se díváme na Vídeň konce devatenáctého a první půlky dvacátého století, osudy členů Freudovy rodiny a jejího bratra Sigmunda.

Ten je v knize přítomen jednak fyzicky jako postava - vypravěčka popisuje jejich vzájemný vztah od láskyplného spojenectví v době Adolfinina raného dětství po Freudovo morální selhání, když svým čtyřem sestrám včetně Adolfiny po nástupu nacismu v Rakousku nezařídil možnost emigrovat, a ony tak následně v rukou nacistů zahynuly.

Freud je však v knize přítomen také svými myšlenkami, podávanými z perspektivy jeho inteligentní, vnímavé a přemýšlivé sestry, která má často na věci jiný názor. Zajímavým prvkem jsou vložené citáty nejen Freudovy, ale také filozofů, již ovlivnili jeho i dobové myšlení. Citáty výstižně doplňují příběh a hrdinčiny úvahy.

Slavný psychoanalytik se však v ději vyskytuje méně často, než by čtenář, ovlivněn upoutávkami na knihu „o Freudovi“, možná čekal. Ve středu zájmu stojí životní příběh Adolfiny, o kterém je toho ovšem známo velmi málo - Smilevski tudíž velkou část příběhu vymýšlí sám (a dokonce mění jeden z oněch mála známých faktů, tedy místo a způsob Adolfininy smrti).

Jde tak spíše o fikční autobiografii než o vysloveně historický, nebo dokonce biografický román, ačkoli jsou použity události z Freudova života a je vykreslena dobová atmosféra v rakouské společnosti. V tomto ohledu je zvláštní pozornost věnována jednak postavení žen (tematizováno je zejména v postavě Kláry Klimtové, další chytré sestře slavného muže, která na rozdíl od něj nedostala příležitost studovat a vůbec žít si život po svém), jednak dobovému postoji k psychicky nemocným.

Obě tato témata jsou umně propojena s prezentací Freudových názorů a teorií, kontrastujících s reflexemi vypravěčky i názory jiného psychiatra, a zároveň s Adolfininým příběhem: vše dohromady tvoří velmi čtivý a poutavý celek, nic, dokonce ani zmíněné vložené citáty, nepůsobí rušivě.

Nejhodnotnějším prvkem je způsob, jakým Smilevski nechává Freudovu sestru líčit svůj život poznamenaný dětskými traumaty a plný bolesti a osamělosti. Činí tak totiž osobitým stylem, který se vyznačuje originálními metaforami, podnětným opakováním slov, vět i epizod, působivými výjevy a hlavně pasážemi, jež pronikavě a dojemně vystihují emoce, aniž by upadaly do přílišného patosu: „Můj strach […] se prozrazoval v poryvech vzduchu, které vytvářely pohyby mého těla, v ozvěně mých slov, ve stínu mého pohledu.“

Vůbec nevadí, že si Smilevski více domýšlí, než staví na faktech - jeho obdivuhodný vhled do psychiky tvrdým osudem poznamenané hrdinky čtenáře baví i obohacuje. To už se nedá s jistotou říct o částech týkajících se Sigmunda Freuda a pasážích zpracovávajících jeho teorie.

Smilevski jako by nedotáhl dobrý nápad, jakým pohled na Freudův život a dílo očima jeho sestry rozhodně je, do konce: reflexe vědcových myšlenek i dialogy mezi ním a psychiatrem Goethem zůstávají poměrně povrchní a rovněž jinak velmi zajímavému exkurzu o bláznovství by prospěla větší hloubka. Pokud se tedy těšíte na dobře napsaný psychologický román zasazený do minulosti, Freudova sestra vás nezklame. Kdo však očekává podstatné poučení o zakladateli psychoanalýzy a jeho myšlenkách, měl by se poohlédnout jinde.


17.1.2013  Host