Akce

Pohlreich přišel i s grilem

Redakce (15.06.2012)

Mělo to začít až v pět, ale pan mistr kuchař přišel dřív a zájemci o autogram také. Skupinky i jednotlivci se pak až do konce trousili v několikaminutových rozestupech, jako kdyby to všechno bylo předem domluvené a rozplánované. Prostě poklidný průběh. A moc kamarádská atmosféra.

Chvílemi to opravdu působilo spíš jako setkání starých přátel. Když zrovna v řadě nečekalo moc lidí, pan Pohlreich se ochotně dal do řeči, málem by i zapomněl podepsat výtisk. Někteří si jich přitom přinesli hned několik. Pro jiné členy rodiny nebo pro kolegy, kteří nemohli utéct z práce tak brzy. Někteří si dokonce přehledně založili stránky barevnými papírky, aby bylo jasno, co, kam a pro koho.

Příchozí byli zase jednou rozmanití. V jednu chvíli se objevil kluk v hiphoperském outfitu a kšiltovce, jako kdyby právě odešel z nějakého koncertu, a také měl svou knížku a také chtěl podpis. K závěru se objevil motorkář, celý kožený a s černou kuklou na hlavě a odněkud vytáhl bílé tričko, prý na něj ať se mu pan Pohlreich podepíše. Jenom děti to zjevně táhlo víc k dětskému koutku než k panu kuchaři (to možná kdyby měl pořádnou velkou čepici, jenže neměl a to se pak ani nepozná!).

Bylo to moc fajn, že přišlo tolik různých lidí. Jde konec konců o kuchařky a jídlo má být společenskou záležitostí, pro každého. A také že vládla taková uvolněná atmosféra – v tom úterním zrádném počasí, kdy vítr hnal drobný déšť a pak do toho zas vyskakovalo slunce, bylo v buxáckém knihkupectví prostě útulně.

A gril tam byl taky. Asi si ho nepřinesl pan Pohlreich, ale zalíbil se mu a naznačoval, zda bychom nezapálili těch pár třísek pod mřížkou. Na mřížce sice ležel steak, to ano, ale bohužel jen papírový – na obálce knížky. Tak nám pan Pohlreich nakonec své kuchařské umění v praxi nepředvedl. Budeme se to holt muset z jeho knížek hezky naučit sami!