Recenze

Recenze: Jakuba Katalpa - Doupě

Aleš Procházka (25.03.2019)
Doupě Doupě

Důchodkyně Květa se po smrti nemocného manžela nemá o koho starat a připadá si neužitečná. Stará Vietnamka Anh vypomáhá dceři ve večerce a potýká se s jazykovou, kulturní a generační bariérou. Američanka japonského původu Akiko umírá na rakovinu a její racionálně založený manžel zjišťuje, že u téhle krize exaktní přístup nepomůže. Životy všech tří spojuje jediné ohnisko - Praha.

 

Pod Doupětem je sice podepsaná česká autorka Jakuba Katalpa (mj. Němci), celá kniha je ale prodchnutá snovou atmosférou magického realismu finského (a asijského) stylu. Vyloženě nemožné situace tu nenajdete, třeskutě absurdní však ano. Květa řeší samotu a pocit prázdného hnízda svérázně - rozhodne se unést poštovního doručovatele, uvěznit ho ve sklepě a tam se o něj starat. Akičin manžel Hideki, pro kterého život dosud představoval sled problémů k řešení, už neví jak se s nemocí manželky vyrovnat a realizuje první spontánní nápad, který kdy dostal. Vydá se na překotnou cestu po všech místech, která s Akiko chtěli navštívit, a posílá jí domů fotky z cest. Netuší přitom, že jeho živelné manželce šlo spíš o čas strávený spolu než o samotné cestování... Vietnamka Anh je oproti tomu kolíbána do letargické nečinnosti. Zatímco ve Vietnamu byla zvyklá se o všechny postarat a všechno zaopatřit, život v Čechách se jí zdá jako jediné beztvaré bezčasí, kdy sice není úplně na obtíž, ale rozhodně je spíš odkázaná na pomoc ostatních.

Za ústřední téma Doupěte by šlo označit studii toho, jak s ženským životem dokáže zamávat ztráta partnera. Anh se po smrti manžela přestěhovala za svými dětmi do Prahy, protože už žádné jiné příbuzné ve Vietnamu neměla a život bez rodiny si nedokáže představit. Květě zachutnala moc, kterou poslední měsíce a roky nad nemocným manželem měla; jako by se konečně prohodily role a poprvé v životě ovlivňovala život jiného člověka ona sama, místo aby se někomu přizpůsobovala. Příběh Akiko je možná nejsmutnější, protože svého rozpačitého, rezervovaného muže vroucně miluje a nejradši by byla, kdyby se přestal pokoušet nad rakovinou zvítězit a prostě s ní strávil posledních několik týdnů, které jí zbývají. Nejvíc to je poznat, když si prohlíží fotky z cest a nejdéle studuje ty z hotelových pokojů - pátrá na nich po kusech jeho šatstva a podobných známkách jeho přítomnosti.

Mění se všechny postavy, nejvíc ze všeho ale uvězněný pošťák. Bohumil Ptáček je zosobněním neprůbojné průměrnosti, je střední postavy, středního věku, patří do střední třídy a se svým obyčejným životem je vcelku spokojený. Jen kdyby ho žena pořád do něčeho netlačila... S uvězněním ve sklepě prvorepublikové vily se nejprve smiřuje jen ztěžka, postupně ale jednotvárnému pravidelnému rytmu života přivykne. Květa mu nosí jídlo a pití a chce po něm jediné - aby ji poslouchal. Bohumil v sobě časem najde dosud nepoznaný hlad po čtení, jako by mu Květiny naředěné idealizované vzpomínky nestačily, a v temném sklepním pokojíku hltá jednu knihu za druhou. 

Katalpa má neuvěřitelný cit pro zacházení s jazykem. Lehounce neskutečná atmosféra, kterou narušuje jen minimum dialogů (a přímé řeči obecně) prostupuje všechny tři dějové linky a dodává jim smutný, melancholický nádech. Všechny postavy se nacházejí v přechodném období svých životů, jako by tušily, že pro ně budoucnost nechová žádná příjemná překvapení. Určitého rozhřešení se ale nakonec dostane všem, i když je závěr otevřenější, než by se slušelo. Zklamalo mě prolínání jednotlivých dějových linií. Hlavní postavy se spolu setkávají jen minimálně a v podstatě spolu skoro nepromluví. Pokud je kniha takto rozpojená, možná by spíše než jako mozaika lidských osudů fungovala jako trojice delších povídek, které sdílejí stejnou náladu. 

Jinak je ovšem Doupě úžasné čtení a mohu ho s čistým svědomím doporučit i náročnějším čtenářům. 

Křehký román Doupě naleznete u nás na e-shopu.