Recenze

Recenze nové knihy Mileny Tomešové ...a muž ti vládnout bude

Redakce (13.08.2010)
Recenze nové knihy Mileny Tomešové ...a muž ti vládnout bude Recenze nové knihy Mileny Tomešové ...a muž ti vládnout bude

Autorka z Litoboře na Náchodsku napsala knihu, která pojednává realisticky o domácím násilí. Zdroj: Náchodský deník, 26.10.2007


„Skřet je krutý, plný zloby a má černé srdce. Neumí udělat nic krásného, ale zato ledacos chytrého. Zpravidla je to nepořádný špindíra, vlastníma rukama nepracuje víc, než je nezbytně nutné.“ Právě tuto tolkienovskou větu nalézá pozorný čtenář hned na prvních stránkách knihy (psané deníkovou formou), kterou píše Milena Tomešová nikoliv coby román vzešlý z bujné fantazie neurotické feministky, ale jako sebereflexi zkušeností tisíců ponižovaných žen, včetně její vlastní. I mužského čtenáře jistě mrazí (a zvláště je - li zamilovaný), když se pročítá desítkami stran plných psychického i fyzického násilí, kdy vulgarity nastupují místo dávných komplimentů a rány pěstí spolu s kopanci nahrazují kdysi něžná pohlazení. Zapletena do sítě svých chybných rozhodnutí (kdo může říci, že se nikdy ve vztahu nemýlil?) střetává se Gabriela s tvrdou realitou české společnosti, kde stále ještě - či již zase - nefungují (jestliže kdy vůbec fungovaly) ony záchranné kruhy, ony slavné „jistoty“ a ostrůvky bezpečí.... O koho opřít znavenou hlavu? Matka je příliš „zahleděná“ do úspěšného zetě; sociální pracovnice připomínají „spící panny“; maskulinní policie až příliš okatě straní členu svého druhu; bývalá láska nechce opustit svoji rodinu… Jen děti, nezapomenutelná kamarádka Kateřina, několik žen s podobným osudem a milovaný Pes stojí nakonec mezi hrdinkou Gabrielou a smrtí.
Jenže Milena Tomešová nepíše pro „Novaobec“, a očekávaný happyend se - jaksi -nedostaví... Režisér Adamec by tohle asi netočil... Depresemi a zoufalstvím zmítaná žena sahá stále častěji k „dvojce ( či spíše k dvojkám) bílého vína...“ Parádní nahození na smeč psychopatickému manželovi - Dravci, který se snad kdysi pro ni jmenoval Ota... Z oběti se stává viník, z následků příčina.. Vivat Aristotelés! Není divu, že si nebohý Otík (omluva Lajóši Bánovi z filmu Vesničko má středisková) musí hledat oporu mimo rodinu v nesčetných a nedůstojných milostných avantýrách… A nad tím vším naděje jménem Bůh... “Velikonoční vzkříšení. Že by platilo i pro mě?! Po Pašijích naděje a radost...“ Těmito slovy končí první část fascinující, v nejsilnějším smyslu slova kontroverzní knihy Mileny Tomešové...pak přijdou vzpomínky blízkých: těch několika málo přátel, zmatené matky, milujícího syna Petra, i dcery Kristýny, která se tak děsivě začíná podobat Dravci...happyend se nedostavil; Gabriela svůj zápas prohrává a za podezřelých okolností umírá!Během dalších několika stran uplynou léta....každý se po svém vyrovnává se smrtí Gabriely, ale snad přece jen vyrůstá někdo, kdo jednoho dne nalezne pro matku Pomstu...ne, vlastně jinak (abych nepobouřil bohumilé křesťanské duše)...kdo nalezne Spravedlnost...syn Petr? Ale to už si, laskavý čtenáři, z této zneklidňující knihy vyvoďte sami...