Recenze

Recenze: Rebecca Gablé - Hlava světa

Aleš Procházka (30.09.2019)
Hlava světa Hlava světa

Tlustý historický román zalidněný stovkami skutečných osobností, odehrávající se v dobách tak vzdálených, že připomíná spíše prastarou kroniku. Není to Follett, Waltari ani Vondruška – a čte se to výborně. Snad neprozradíme příliš, když zmíníme, že vedlejší roli hraje v Hlavě světa také svatý Václav...

Hlavním hrdinou knihy (najdete ji u nás za výhodnou cenu zde) je ale jeho vzdálený bratranec, osmnáctiletý knížecí syn z kmene Havolanů jménem Tugumír. Poté, co saský král napadne, obsadí a podrobí si jeho kmen, unese Tugumíra a jeho sestru Drahomíru jako rukojmí. Zajatý Tugumír je sice od začátku rozhodnutý Sasy nenávidět až za hrob a škodit jim všude, jak to jen půjde, ale postupem času je nucen své stanovisko přehodnotit. Díky svým léčitelským schopnostem si rychle získává respekt svých věznitelů, nachází si v zajetí přátele – a kdo ví, časem možná najde i lásku.

Saským králem, který začal rozhádané slovanské kmeny po jednom likvidovat a připojovat k vlastní říši, je bodrý vládce jménem Jindřich, zvaný Ptáčník. Druhý z jeho čtyř synů, kterého si vybral za svého nástupce a který se postupně stává Tugumírovým přítelem a ochráncem, není nikdo jiný než Ota Veliký, král pokládaný za sjednotitele Německa. Tugumírův příběh se proto odehrává v historické epoše, která je důležitá jak pro rozvoj německého království, tak i pro české knížectví.

Český kníže Václav, vrstevník Tugumíra i Oty, se v knize spíše mihne. Sama autorka zmiňuje, že si za hlavní postavy z řad Slovanů záměrně vybírala spíše osobnosti, které jsou částečně zahaleny tajemstvím a o jejich životě toho víme jen pomálu. Nutno dodat, že se Rebecca Gablé, zkušená historička a autorka hned několika tlustospisů z dob temného středověku, snaží oběma stranám věnovat stejnou pozornost a k dějinnému období přistupovat objektivně. Nevzrušeně popisuje jak barbarské pohanské rituály Slovanů, tak i pokrytecky přezíravou krutost germánských válečníků. Pro české čtenáře je zajímavý i náhled na dobovou politiku – kupř. vražda svatého Václava a jeho nástupnictví knížetem Boleslavem Němcům opravdu radost neudělala. S Václavem se dalo dohodnout na mírovém řešení vzájemných vztahů, Boleslav vycítil, že Německo vede válku na několika frontách a nový konflikt nezvládne.

Knihu táhnou především silné postavy. Drsná doba ovlivňuje všechny; německý král si nemůže dovolit mít slitování ani se svou rodinou a stejně tak Slované přinášejí svým nemilosrdným bohům lidské oběti bez mrknutí oka. Temný středověk nešetří nikoho, krev nevinných mají na rukou Ota i Tugumír, o vedlejších postavách jako je proradný markrabě Henning nebo krvežíznivý hrabě Gero ani nemluvě. Lidé přesto zůstávají lidmi a monstry se stávají jen výjimečně. Důraz na to, jak dějinné zasazení ovlivňuje lidskou mentalitu, nejednou připomene Waltariho Egypťana Sinuheta.

Na druhou stranu ovšem knize nepomáhá šílené množství vedlejších postav, které se navíc často jmenují podobně. Autorka v doslovu přiznává, že se snažila tehdejší situaci zjednodušit jak to jen šlo, ale její román se často překlápí do roviny literatury faktu a utápí se v hromadě jmen, pojmů a dat. Ale to je jen malou vadou na kráse, jinak je Hlava světa perfektním začátkem nové historické ságy pro všechny milovníky starých špatných časů, kdy králové byli válečníky a trávili život s mečem v ruce.