Recenze

Recenze: Sajaka Murata - Za sklem

Aleš Procházka (14.10.2019)
Za sklem Za sklem

Japonská angličtina je pro Američany zdrojem neutuchajícího veselí. Pokémon jsou Pocket monsters, Makudonarudo je McDonalds, Dizunirando je Disneyland a konbini... konbini je japonský název pro convenience store, neboli večerku. A věřte, že ač v životě mnoha Japonců hraje důležitou roli, jen u málokoho jde o tak zásadní úlohu jako u hrdinky knihy Za sklem.

Krátkou, ale údernou novelu Za sklem u nás najdete zde.

Konbini, tedy večerka se čtyřiadvacetihodinovou provozní dobou, je jedním z mála amerických obchodních konceptů, který v Japonsku dlouhodobě uspěl. Vzdáleně takové konbini připomíná hybrida větších Žabek a Czech Pointů - lze v nich nakoupit základní potraviny a hygienické potřeby, odskočit si na toaletu, dát si kafe nebo něco teplého (a nezdravého) k jídlu nebo i zaplatit složenky. Na odlehlém venkově proto plní funkci supermarketů, pošt i pomyslné pavlače, kde se obyvatelé mohou setkávat. Průměrný Japonec navštíví konbini jedenáctkrát za měsíc, salarymen (tj. kancelářské krysy) často i několikrát denně. Práce v konbini je, stejně jako v americkém vzoru, zamýšlená spíše pro studenty, nekvalifikované imigranty, ženy v domácnosti nebo matky na mateřské dovolené. Platové ohodnocení je skrovné, zato je to práce (na japonské poměry) snadná, pokud si tedy zvládnete zapamatovat všechna korporátní pravidla. 

Keiko Furukarová našla v konbini smysl života. Šestatřicetiletá žena brigádničí v konbini už od studií, svazující pravidla dávají jejímu životu řád a peněz má právě dost na to, aby skromně vyšla. Nutno říci, že jí to nevadí. Již z prvních několika stránek poznáte, že Keiko je trochu zvláštní a do většinové společnosti moc nezapadá. Lidem moc nerozumí, zato je pozorně sleduje a napodobuje. Všímá si toho, jaký vliv mají zvyky, zlozvyky a dokonce i způsob mluvy kolegů na ostatní personál, a také na ni samotnou. Věří, že možná právě přes napodobování povede cesta k přijetí do kolektivu - lidé přece mají sklony mít rádi někoho, kdo s nimi souhlasí. Do kolektivu Keiko patřit nepotřebuje a žádnou vlastní motivaci k tomu nemá, ale zjistila, že čím méně vyčnívá, tím spíše ji lidé nechávají na pokoji. Kdyby bylo po jejím, prostě by si jen tak existovala, stranou od všeho, nezávisle na ostatních. Jinými slovy, Keiko balancuje na hraně sociopatie, ale vlastně nikomu nepřekáží a neškodí. 

To všechno se změní, když do jejího konbini nastoupí nový pracovník - flákač, lempl a všeobecně protivný člověk jménem Širaha. Stejně jako Keiko má problémy s integrací do každodenního života, ale na rozdíl od ní spíše kvůli tomu, že je zahořklý neschopný parazit a za své nevalné finanční a sociální postavení viní právě tu společnost, po jejímž respektu touží. Dlužno dodat, že Keiko poměrně záhy prohlédne jeho fasádu zneuznaného intelektuála i jeho donekonečna omílané sexistické chytristiky o tom, jak je současné uspořádání světa proti přirozenému řádu věcí. Něco v ní se ale rozbije, když se Širaha dočká (zaslouženého) vyhazovu a kolegové nejen že ho nijak nepostrádají, ale dokonce jsou za jeho zmizení rádi. Když přistihne Širahu, jak obejduje u konbini a vypadá pořádně zanedbaně, rozhodne se mu udělat návrh. Co kdyby se pokusili vytvořit, ač jen naoko, pár, a zařídit si spolu "normální" solidní existenci? Je pro ně dva vůbec nějaká naděje na normální život?

Japonsko je velmi konformní společností a konflikt povinností a štěstí je jedním z nejčastějších témat v japonské moderní literatuře - zabývá se jím mj. každá druhá kniha od Murakamiho. Příběh Keiko je přinejmenším částečně autobiografický, navíc na rozdíl od mnoha skandálnějších děl není její revolta nijak křiklavá. Právě to jí dodává na uvěřitelnosti. Keiko hledá smysl života, naplnění a (pokud lze použít velmi volnou formulaci) i štěstí v zaměstnání, což je v Japonsku považováno za vhodné a akceptovatelné. Přesto pociťuje společenský tlak, který vládne v celé profesionální sféře. 98 procent Japonců má střední vzdělání, většina z nich potom pokračuje na vysokou školu. Manuální profese, pokud nejde např. o vedení rodinného podniku, jsou považovány za podřadné a často je vykonávají imigranti nebo ztroskotanci jako Širaha. Za sklem je, z tohoto úhlu pohledu, krátké, kondenzované zamyšlení nad tím, jak vám může pokus o adoptování konvenčních společenských norem rozvrátit celou asociální, ale spokojenou a soběstačnou existenci. Nezbývá než dodat, že ač je život v individualističtější kultuře (jako je ta naše) svobodnější, je také daleko obtížnější zde najít své místo v životě.