Rozhovory

ROZHOVOR: Sandra Brown miluje Prahu, české čtenáře a čočku

Redakce (14.05.2016)
ROZHOVOR: Sandra Brown miluje Prahu, české čtenáře a čočku ROZHOVOR: Sandra Brown miluje Prahu, české čtenáře a čočku

Příležitost vyzpovídat bestsellerovou spisovatelku, jejíž knihy vycházejí ve více než 30 jazycích na celém světě, člověk dostane málokdy. Náš kolega Radek tuhle jedinečnou šanci dostal. A využil ji opravdu naplno!

Jak se vám líbí české obálky?

Moc se mi líbí. Co se mi ale líbí nejvíc je velikost. Ta mi přijde lepší než u amerických vydání, která jsou většinou buďto příliš velká, nebo naopak opravdu kapesní. Vy v Česku ty knihy máte tak akorát do ruky!

Dostáváte české výtisky od nakladatelství Ikar?

Ano (smích)! Můj agent dostává několik kopií v každém jazyce, ve kterém moje kniha vyjde, a pak mi je posílá. Japonské se třeba čtou pozpátku a to je moc zajímavý zážitek.

Našel jsem, že v roce 1983 jste vydala 10 knih. Nedovedu si představit, jak horečně ta práce musela probíhat…

No, těch 10 knih není úplně typické. Psala jsem tehdy kratší romantické knihy pro dva nebo tři rozdílné nakladatele a pod různými jmény. Některé jsem napsala už třeba o rok dřív, ale vyšly až v tom roce, takže to není úplně tak, že bych chrlila jednu knihu za druhou jako na běžícím páse. Pravda ale je, že i dnes ke mně paní Inspirace chodí na návštěvu často…

Byla jste modelka, televizní hlasatelka… Kolik zkušeností vám tyhle změny zaměstnání daly?

Nejvíc zkušeností jsem získala z médií a novin, mě i manžela média velice zajímají, oba s nimi máme pracovní zkušenosti. Znám to prostředí a samozřejmě v zápletce konkrétně třeba Reportéra to přidává napětí, protože práce v redakci jsou každodenní konflikty, dilemata, šťastné i tragické lidské příběhy.

Co bylo vaše nejkurióznější zaměstnání?

Jé, nechte mě popřemýšlet… Jeden čas jsem pracovala v telefonní společnosti (smích). Můj manžel byl v té době zrovna v armádě a já byla odkázaná sama na sebe... Moje práce spočívala v obvolávání lidí, kteří neplatili účty za telefon. Probíhalo to tak, že mi říkali svoje smutné příběhy a důvody, proč nemohli platit a já jim vždycky řekla: „Tak to je v pořádku, nemusíte platit…“ (smích). Takže tam jsem moc dlouho nevydržela!

Máte nějakou zajímavou historku se setkání s celebritami?

(Smích). Doslova jsem narazila do Kevina Costnera – a to hned dvakrát! Nejprve jsme byli v Las Vegas před Bellagiem, kde je slavný vodotrysk. Udělala jsem: „Ach, to je nádhera!“, zaklonila jsem se a vrazila jsem do něj. Otevřela jsem jenom pusu: „Bože, to je Kevin Costner!“ Podruhé to bylo v New Orleans před hotelem, kdy nějaký chlápek držel dveře a všechny pouštěl dovnitř, tak já jsem tedy taky vešla do dveří – a on v tu chvíli dveře pustil a taky vykročil dovnitř.  Asi jsme si s Kevinem Costnerem nějak předurčeni k vzájemným srážkám…

Máte oblíbeného autora nebo autorku, od kterého můžete číst každou knihu? 

To je těžké, čtu tolik knih od tolika autorů… Ale ještě nikdy mě nezklamal Ken Follett, na každou jeho knihu se dá spolehnout, že bude skvěle propracovaná i čtivá. Jeho kniha Oko jehly mě dokonce inspirovala, protože se v ní objevuje zajímavá kombinace napětí a romantiky, což kombinuju ve většině svých knih.

Co jste už v Praze viděla? Jak se vám líbí Praha?

S manželem Michaelem jsme byli v Praze už před třemi lety a milujeme to tady. Už jsme viděli orloj, dnes večer, až tady skončíme, se plánujeme znovu jít podívat na Karlův most. Praha je tak překrásné město!

Máte ráda čočku?

(Smích). My v Americe máme hodně druhů čočky, tak nevím, jakou máte na mysli, ale obecně se dá říct, že ano, protože zeleninu i luštěniny jím často.

Rozhovor se Sandrou Brown vedl Radek Blažek