Rozhovory

Susanna Kearsleyová, autorka tajuplných příběhů z minulosti

Redakce (04.04.2016)
Susanna Kearsleyová, autorka tajuplných příběhů z minulosti Susanna Kearsleyová, autorka tajuplných příběhů z minulosti

„Když mě matka čekala, hodně četla knihy Mary Stewartové, v nichž se prolíná současnost s minulostí. Nejspíš tak se ke mně dostal zájem o věci mezi nebem a zemí,“ prozradila na sebe Susanna Kearsleyová, oblíbená autorka mysteriózních románů, od níž teď v Česku vychází kniha Zimní moře.

Psaní v ní dřímalo vždycky. „Už ve dvou letech jsem četla a tajemné příběhy. Jakmile jsem se naučila jen trochu psát, začala jsem si je sepisovat,“ vypráví rodačka z kanadského Ontaria. Velký vliv na ni měla kniha Malé ženy, kterou také zbožňovala v televizním zpracování. „Moje rodina pochopila, že když jsou v televizi Malé ženy, je televize prostě moje,“ směje se Kearsleyová. „Hodně mě to naučilo o psaní: láska často nečeká tam, kde ji čekáme, ten nejkrásnější princ není vždycky ten nejlepší. Díky Malým ženám jsem si uvědomila, že láska není jednoduchá – láme srdce, rozbíjí přátelství, ti dva zamilovaní nežijí ve vakuu.“

Přiznává však, že nikdy netušila, že psaní pro ni bude něco víc než hobby. Dlouhá léta se živila jako servírka a kurátorka v muzeu. „Psala jsem v noci, to byla jediná doba, kdy jsem měla čas. Ale nestěžuju si, já v noci píšu raději. Moje podvědomí je tou dobou aktivnější,“ říká sympatická krátkovláska, jejíž první kniha vyšla, když jí bylo pouhých 22 let. Od té doby je spisovatelkou na plný úvazek.

Coby bývalá muzejní kurátorka má Susanna Kearsleyová vztah k historii. „Je pro mě velice důležité mít všechna správná fakta,“ popisuje, co předchází samotnému psaní. Spoustu času tráví v muzeích a archivech, kde prochází zaprášené pergameny. Náhodě nenechává ani popis dobové módy. „Do toho všeho jsem ještě kvůli zápletce Zimního moře potřebovala nastudovat genetiku, fungování lidského mozku,“ připomíná Kearsleyová, kterou psaní na první pohled pořád baví jako v dětství. „Proces vyhledávání informací a proces samotného psaní jsou v mém případě skloubené. Neupadám tak do stereotypu.“

V rámci příprav na psaní hodně cestuje na místa, kde se její knihy odehrávají. Když psala román o Skotsku, ubytovala se v pět set let starém hostinci nedaleko trosek hradu. Při přípravě knihy z období italské renesance strávila několik týdnů na osamělé farmě v Toskánsku.

Co může spisovatelka dělat ve volném čase? Samozřejmě číst knihy „konkurenčních“ autorů, aby viděla, kde se může ještě zlepšit! „Miluju knihy Agathy Christie, vždycky mě překvapí. A můj velký vzor je Daphne du Maurier.“ Právě ke zmiňované autorce knihy Živá mrtvá Susannu Kearsleyovou kritici často přirovnávají, což ji přivádí do rozpaků. „Samozřejmě jsem poctěna, ale připadá mi to šílené!“ říká skromně spisovatelka. Jenže kritici souhlasí – Susanna Kearsleyová získala celou řadu uznání, včetně Ceny literárních kritiků v roce 2010.

Jediným problémem tak je, že se její knihy úplně nehodí do žádného žánru. Objevují se v nich totiž jak prvky romantiky, tak tajuplná atmosféra, propracované historické detaily i napětí. „Nakladatelům i knihkupcům komplikuju život, když se mé knihy snaží zařadit do určitého žánru,“ přikyvuje hlavou Susanna Kearsleyová. „Manžel říká, že mé knihy jsou jako staré filmy Alfreda Hitchcocka.“