Recenze

Utajené zápisníky Agathy Christie

Redakce (08.10.2010)
Utajené zápisníky Agathy Christie Utajené zápisníky Agathy Christie

Více než padesát let byla „královnou detektivek“ Agatha Christie. Od roku 1920 vydávala každoročně alespoň jednu knihu. Všechny velmi úspěšné, nepoznamenané opakováním. Jak to autorka dokázala? Něco o její „metodě“ napověděly zápisníky, jejichž objevení a zpracování bylo pro příznivce vynikající spisovatelky, Johna Currana, jistě podobně napínavé jako sledování obratného pátrání Hercula Poirota nebo všetečného sledování slečny Marplové.

Roku 2005 byl John Curran, redaktor bulletinu Agatha Christie Newsletter, přizván spisovatelčiným vnukem Mathewem Prichardem do vily Greenway House, v níž Agatha Christie žila, z jejíhož prostředí a okolí čerpala inspiraci k reáliím svých příběhů, a především, ve které byla soustředěna spisovatelčina pozůstalost. „Poklad“, který tu směl autorčin příznivec podrobně prohlédnout a pročíst, zapadal do intencí žánru, jemuž se Christie celoživotně věnovala. V nenápadné krabici bylo víc než sedmdesát zápisníků naplněných poznámkami k jednotlivým příběhům, jmény a charaktery zúčastněných postav, obětí i detektivů, ale také náhodnými poznámkami, komu je třeba napsat, co je nutné zařídit z běžných denních starostí spisovatelky. A jak to bývá, mezi tím, co bylo možné očekávat, se zablýsklo výjimečné: Hned první věta („Hercule Poirot si usrkl aperitivu a zrakem přehlédl Ženevské jezero.“) mi vůbec nebyla povědomá. Jakmile jsem se začetl dál, uvědomil jsem si, že se dívám na něco nepředstavitelně jedinečného – neznámou povídku s Poirotem. Přes šedesát let ležela v tichosti mezi ostatními.

Štěstí objevit neznámé dílo se Johnu Currantovi naskytlo při zpracovávání zápisníků Agathy Christie hned dvakrát. Zmíněná povídka nazvaná Únos Kerbera, patřící k souboru Herkulovských úkolů pro Hercula Poirota, je jedinečná tím, že vznikla těsně před začátkem druhé světové války a že je silně politicky zaměřená, přičemž se velmi ostře „strefuje“ do postavy Adolfa Hitlera (v příběhu August Hertzlein). To byl asi též důvod jejího neotištění. S odstupem času si tedy může čtenář užít nejen bystrou zápletku, ale též jisté zadostiučinění ze svobodné a bezproblémové četby.

Druhá nepublikovaná povídka je nazvaná Příhoda s míčkem pro psa. Je klasicky apolitická a důvod jejího nepublikování je tedy nejasný. Ovšem milovník detektivek si jistě i ji plně vychutná.

Rozměrná publikace o „utajených“ zápisnících Agathy Christie je četbou poučnou, ale též obdivuhodnou a zábavnou. Zjištění alternativních řešení jednotlivých příběhů, výběr obětí i osobností řešitelů, ale především poctivé Currentovo rozplétání jednotlivých okolností a jejich opětné skládání, činí z této téměř vědecké práce další „pátračskou historii“, což vedle opravdových detektivek přináší skvělý zážitek.

http://www.rozhlas.cz/kultura/literatura/_zprava/792510