Čtenářské recenze

V první osobě

Redakce (10.09.2013)

Jsem velká fanynka Johna Irvinga a jeho knih. Proto jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít jeho poslední knihu V první osobě.

Z pohledu první osoby ho vypráví starý bisexuální muž, který vzpomíná na své dospívání v 50. a 60. letech a i když prostředí konzervativní internátní školy v Nové Anglii nebylo lehké, dospělost s hrozbou AIDS a Vietnamskou válkou pro něj taky nebyla žádná procházka růžovým sadem.

Irving se v knize zabývá také transsexualitou a poměrně otevřeně popisuje vztahy hlavního hrdiny s muži i ženami. Osobně mi to nevadilo, ačkoliv například sex s transkou byl docela silné kafe i pro mě. Není to nic pro puritány!

Na druhou stranu mi trochu vadilo, jak se původně optimistická nálada v knize postupně mění v pochmurnou až pesimistickou. Není to žádné vyloženě veselé čtení, i když Irving si neodpustí několik skutečně povedených vtípků.

Kromě Billyho, hlavního hrdiny, který celou knihu vypráví, v příběhu hraje důležitou roli jeho HODNĚ zvláštní rodina a kamarádka Elaine, která mu pomáhá odhalit temná rodinná tajemství. Moc se mi líbila divadelní symbolika, která celé dílo prostupuje. Billy hraje divadlo nejen ve školním souboru, ale v podstatě celý život. Irving proto hned na úvod přichází s citátem ze Shakespeara, v jehož hrách hlavní hrdina často hraje:

„V jedné osobě hraji mnoho rolí, s žádnou z nich ale nejsem spokojen.“

Jak trefné pro muže, kterého přitahují jak muži, tak ženy!

Irving je skutečně mistr slova. Je to vidět nejen v originálním námětu, ale taky v tom, jak pracuje s jazykem. On, ani jeho hrdina už nejsou nejmladší, a tak píše lehce staromódním, nicméně velice čtivým stylem. Občas z jeho vět lze poznat, jak se mu stýská po časech, kdy byl mladý, plný sil a všechno bylo možné.

Pokud máte rádi knihy Johna Irvinga, zajímá vás téma sexuality, nebo chcete pro změnu přečíst něco jiného, určitě zkuste V první osobě.

Autorka recenze: Mirka Papoušková