Recenze

Veroničin bolestivý pád do vlastního života

Redakce (13.08.2010)
Veroničin bolestivý pád do vlastního života Veroničin bolestivý pád do vlastního života

Navzdory prognózám rozhodla porota Man Bookerovy ceny v roce 2007 jednomyslně a ocenění přiřkla Shledání dublinské prozaičky Anne Enrightové (1962).



Překvapivý vítěz zaujme vybroušeností literárního výrazu i myšlenkovým vyprofilováním. Vášnivá zpověď ženy ve stavu psychického rozkladu spíše vyzývá na souboj, než aby se podbízela líbivými frázemi a srozumitelným podáním. Veronika je žena středního věku. Pochází z dublinské středostavovské rodiny, která se v plození potomků nikterak neomezovala. Z dvanácti sourozenců navázala nejbližší vztah s bratrem Liamem – a právě jeho sebevražda spouští Veroničinu výpravu do hlubin rodinné historie i do problematického nitra, v němž je zakořeněna trýznivá nespokojenost s vlastním pohodlným životem. Ve svém vyprávění odhaluje Veronika až na dřeň nejtemnější traumata a snaží se dopátrat příčin bratrovy sebevraždy, jako by právě zde byla zakódována odpověď na její bolest a odcizení. Enrightová zprostředkovává čtenáři postmoderní proud vědomí, v němž kousavý sarkasmus a bystrá empatie vypravěčky stírají hranice mezi skutečností a fikcí. Veroničin příběh je nelineární, neváže se pravidly času a prostoru, odvíjí se podle zdánlivě náhodných asociací a nepokrytě dává najevo svou nespolehlivost. Pátrání v rodinné historii střídá prvky přiznané fabulace s pokusy o nepokřivené vzpomínky. Hrdinčin konstrukt přitom neodlišitelně splývá s výkladem událostí tak, jak se měly odehrát.
Prostor Veroničiny paměti, který kniha buduje, je nestabilní, plný protichůdných verzí a afektivních změn nálad. Hrdinka se ve zdánlivě chaotické hře propadá z tíživého snění do reality vlastního života – dojem neuspořádanosti a eklektičnosti je však pouze zdánlivý. Ve skutečnosti pracuje Shledání s propracovanou a promyšlenou strukturou a ve strhujícím detailu přibližuje hledání sebe sama, prožitek vykořeněnosti, zhoubnost zasutých traumat i problematické rysy moderní irské společnosti. Z hlediska čtenářského komfortu přináší Enrightové text nesnadnou výzvu k uchopení. Veronika je vyhraněným pozorovatelem a v proudu jejích úvah není snadné nalézt pevnou cestu. Každopádně právě niterný zmatek a bloudění šiframi existence představují hlavní motivy, které Enrightová mistrovsky vetkla do struktury Shledání. Vznikla tak propracovaná a sugestivní výpověď nespokojeného jedince, který se řítí na dno odmítaného a přitom vytouženého života.