Akce

Vzpomínka na letošní Svět knihy – Co nám prozradila Johanna Sinisalo o svém románu Jádro slunce?

Redakce (01.06.2016)
Vzpomínka na letošní Svět knihy – Co nám prozradila Johanna Sinisalo o svém románu Jádro slunce? Vzpomínka na letošní Svět knihy – Co nám prozradila Johanna Sinisalo o svém románu Jádro slunce?

Svět knihy 2016 je už definitivně za námi, přesto v nás stále doznívají zážitky ze setkání s oblíbenými autory. Letošní ročník se nesl na vlně severské literatury, díky tomu jsme mimo jiné mohli zúčastnit besed s nejslavnějšími spisovateli z Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska. Není tudíž žádným překvapením, že na naší největší literární události roku nechyběla ani královna nového literárního proudu označovaného jako „finské podivno“, Johanna Sinisalo.

Přestože má Johanna Sinisalo na svém kontě spoustu titulů, do češtiny byly dosud přeloženy pouhé dva romány – v roce 2003 jí u nás vyšla kniha Ne před slunce západem a nyní nakladatelství Odeon vydává její další kontroverzní dílo Jádro slunce. Tento román zachycuje apokalyptický obraz blízké budoucnosti, který je posílen velice humorně pojatým tématem ženské emancipace, respektive jejího pravého opaku. Upadající západní společnost se přeměnila na autokratickou republiku, jež rozděluje ženy na dvě skupiny - krásné a hloupé eloje, které byly vychovány, aby byly zcela poslušné vůči svým dominantním manželům, a morloky, tedy zmetky, jež jsou inteligentní a nepoddajné. Hlaví hrdinka Vanna je však kombinací obou z nich, na první pohled vypadá jako zářný příklad eloje, ale pod slupkou krásy se skrývá duše morloka. Je na ní, aby tuto podivně fungující společnost destabilizovala…

Na besedě s autorkou jsme se dozvěděli, že důvodem, proč se věnuje dystopiím, jsou palčivá témata, na které chce prostřednictvím svých knih upozornit.

„Moje díla mají hned několik úrovní. Jednou z otázek, kterou ve svých románech řeším, jsou lidská práva a rovnoprávnost. Podle mého názoru se má literatura vyjadřovat k tomu, že se v mnoha směrech z rovnoprávnosti běžně vybočuje. Často se i stává, že nějaké menšině se klade za vinu to, že dochází k něčemu, co by se dít nemělo.“

Ve velké míře se v současnosti objevují také společenské sci-fi příběhy, které vycházejí z naší současnosti. Podle Sinisalo k tomu dochází proto, že si více uvědomujeme změny, jež se nyní ve společnosti objevují, a prostřednictvím literatury se je snažíme reflektovat.

„Dříve převládala technologická sci-fi literatura, ale těžko se můžeme na dnešní svět dívat očima nevinného dítěte, jak se na něj dívali tehdejší spisovatelé. Před třiceti, čtyřiceti lety se lidé domnívali, že se technologie budou stále vyvíjet kupředu. Ale dnes už je samozřejmě všem jasné, že to tak není. Proto se do tohoto žánru začaly nutně promítat společenské otázky. Spisovatelé píší sci-fi proto, že chtějí komentovat současnost, a případně i ukazovat své vize budoucnosti. Zároveň jde ale pořád o příběhy.“

Prostřednictvím svých knih autorka ukazuje na mnohé společenské problémy, například již výše zmíněnou rovnoprávnost. Zastává však názor, že úkolem spisovatele není tyto záležitosti vyřešit.

„Nemyslím si, že je rozumné ptát se spisovatelů, jak by se taková situace měla řešit. My jsme tady od toho, abychom otázky kladli. Úkolem jiných lidí je zase na ně odpovídat a hledat řešení. Spisovatel by měl provokovat.“

Román Jádro slunce je velmi provokativní, protože ilustruje opak ženské emancipace.  Autorku k jeho sepsání vedly stížnosti, jež v současnosti často slýcháme od mužů.

„Nápad na tuto knihu částečně vznikl na základě výroků mužů, kteří si stěžují na vysoké nároky žen, jež si podle nich žádají od mužů příliš mnoho. Tak jsem vytvořila takový svět, jenž by byl ideální pro muže; tedy takovou utopii, která je zároveň dystopií pro ženy. Ty zde totiž zastávají roli domácích mazlíčků. Protože se stále objevují tendence ženy vrátit tam, kam patří, jsou otázky rovnoprávnosti a emancipace i nadále důležité a je potřeba o nich mluvit.“

Hlavní hrdinové románů naší doby jsou často osamělí, přemýšliví introverti. Podle Johanny Sinisalo je tomu proto, že samotná osamělost se v posledních letech proměnila. Osamělí lidé existovali vždycky, ale i tak lidé patřili do určitého společenství. S nástupem technologií a virtuálního světa jsme se odtrhli od ostatních, a přestože máme na internetu spoustu přátel, chybí nám lidský kontakt. To vše se projevuje i na hrdinech, jež se v současnosti v románech objevují.

Pokud by autorka měla svůj román Jádro slunce shrnout jednou větou, označila by ho za „historický pohled na Finsko, kdy všechno bylo úplně špatně.“

Reportáž napsala Eva Korytářová