Recenze

14.05.2013

Výkřik touhy začít znova a v Paříži

Jmenuje se Anais Hendricksová, nikdy nepoznala otce ani matku, kromě jedné nepovedené adopce. Je jí patnáct let a vlastně celý život prožila v různých domovech sociální péče a policie pomalu směřuje dráhu jejího života do vězení. Píše o ní básnířka a prozaička Jenni Faganová, v Londýně žijící rodačka ze skotského Livingstonu, v románu Panoptikon. Název je odvozen od kruhového druhu žaláře, kde dozorce má možnost sledovat vězně v každičkém okamžiku. Vznikl z latinského „pan“, tedy vše, a „optikon“, sledovat.

Když bratr miluje sestru víc, než je běžné…
14.05.2013

Když bratr miluje sestru víc, než je běžné…

Dominika Kitchena od jeho starší sestry Victorie dělí přibližně deset let. Když mu je osm let, je pro něj svérázná Victoria se svým volnomyšlenkářským přístupem k životu vzorem. Když je Dominik v pubertě, všimne si sestřina ženského půvabu. Uvědomuje si, že jeho city jsou špatné a snaží se je potlačit. Jenže jsou šedesátá léta a Victoria je jejich ztělesněním: ráda plave nahá v moři, užívá si nevázaného sexu a často se domů vrací za svítání. Konzervativní rodiče vychovaní v době velké hospodářské krize z Victorie nemají radost. V Británii šedesátá léta nejsou tak uvolněná jako ve Spojených státech, ale to nespoutané Victorii ani v nejmenším nevadí a provokuje dál.

Victoria, moje velká sestra
13.05.2013

Victoria, moje velká sestra

V Anglii, zemi svého původu, je Mark Watson známý a oblíbený již déle. To, že svůj smysl pro humor dokáže využít i jinde než na scéně přímo před zraky diváků, už dokázal v řadě knih. U nás vloni vyšel jeho román Jedenáct, letos se na pultech knihkupectví objevuje další překlad, s názvem Pouto.

Udělejte to pro své děti
13.05.2013

Udělejte to pro své děti

Tuto knížku nebudete číst s lehkým srdcem. Možná dokonce budete v pokušení ji odložit úplně. Pak byste si však měli uvědomit, že mnohem těžší než číst, bylo napsat ji – protože žena, která se k tomu nakonec odhodlala, prožila ty hrůzy na vlastní kůži. A své svědectví psala s upřímnou nadějí, že tím možná pomůže jiným dětem, aby netrpěly stejně.

07.05.2013

Jediné, co si přeje na Vánoce, je… přežít!

Blíží se Vánoce. Z šedého nebe se sype sníh a celý svět se halí do bílého ticha. Ve Stockholmu vrcholí příprava letní olympiády. Na novém stadionu však uprostřed noci vybuchne bomba. Když Annice Bengtzonové v časných ranních hodinách zazvoní mobil, i ostřílená kriminální novinářka tuší, že letos vánoční svátky rozhodně nebude mít klidné.

07.05.2013

Gilgul satiricky útočí na Židy i Česko

Gilgul znamená v hebrejštině cyklus a v židovské víře se jím označuje stěhování duší. Princip reinkarnace sice není součástí tradiční židovské víry, nicméně jej připouští. Stejnojmenná kniha Davida J. Novotného se dlouho tváří jako detektivka, nakonec v ní vítězí ale právě „duchovno“, takže satisfakci na konci příliš nečekejte. Fiktivní detektivní román se místy sice reality dotýká (objeví se v něm několik skutečných postav, jako je spisovatel Dan Brown), místy se ale blíží i k takřka filozofií ovlivněnému sci-fi.

V Šíleně smutných povídkách je Tereza Boučková šíleně dobrá
06.05.2013

V Šíleně smutných povídkách je Tereza Boučková šíleně dobrá

Poprvé se spisovatelka a scenáristka Tereza Boučková představuje jako autorka povídek. Jsou všední, obyčejné, o průměrných vztazích. Přesto čtenáře hluboce zasáhnou. Tereza Boučková nechrlí každý rok román. Jako by do světa vypouštěla své knihy jen po důkladném zvažování každého napsaného slova, po důsledných korekcích, škrtání a zdlouhavém hledání. Přitom všechno napsané působí lehce, žádné šroubování zápletek či point, jen povzdech nad žitím, jak odfouknutí v půli kopce. Po Indián­ském běhu před dvaadvaceti lety a o čtyři roky mladším souboru Když milujete muže přišli Smradi, práce s výchovou a práce s psaním o ní. Až v roce 2008 vyšel fenomenální Rok kohouta, jedna z nejpozoruhodnějších deníkových próz posledního desetiletí. Po fejetonech o cyklistice je teď Boučková zpátky s povídkami o vztazích. Je jich třináct, opět vycházejí v Odeonu a jmenují se Šíleně smutné povídky. Jsou smutné právě tak šíleně, jak mohou jejich hrdinové snést, aby nezešíleli.

77 výletů po stopách Starých pověstí českých
03.05.2013

77 výletů po stopách Starých pověstí českých

Jedny z mých nejoblíbenějších vzpomínek na dětství jsou vzpomínky na výlety, na které mě brávali rodiče a prarodiče. A protože naše děti už dorostly do věku, kdy můžeme páchat nenáročné výlety s kočárkem, zřídila jsem si pro inspiraci v knihovně sekci knížek pro turisty, průvodců po Česku a nápadníků na výlety. Chci jim také darovat nezapomenutelné vzpomínky na výlety a procestovat kus naší země - a chci se pokusit toho co nejvíce stihnout do jejich puberty, protože, v uvozovkách, není nad výlet s pubertálním výrostkem, který měl jiné plány a představy o trávení volného času. Jsem si totiž celkem jistá, že výlety z tohoto období mého dospívání určitě nepatří mezi nejoblíbenější vzpomínky těch, kdo mě na ně brávali.

03.05.2013

Jedinou útěchou na tomto světě je krása

Tuto větu se dočteme na str. 143 románu FREUDOVA SESTRA (Odeon, 2012) makedonského spisovatele Goce Smilevského (1975), kde exceluje jako vypravěčka Adolfína, jedna z jeho sester (v této židovské rodině bylo sedm dětí). Adolfína je šťastná i utrápená svou sebeobětavou horoucí láskou k prvorozenému Sigmundovi (1856-1939), „ucítila, jak rdousí láska i nenávist“. Často se jí vrací vzpomínka na dětství, kdy ji matka vháněla až do nenávisti, do ztráty sebevědomí slovy: „Bylo by lepší, kdybych tě nikdy neporodila.“

La cucina italiana
03.05.2013

La cucina italiana

Dva italští gurmáni Gennaro Contaldo a Antonio Carluccio jsou hvězdami zábavné televizní show. Konečně u nás vychází i jejich kuchařka, kterou považujeme za jednu z nejlepších knižních novinek letošního jara.